Pády a vstanutí
Prolog: Můj život je plný pochybností, často se v něm střídá den a noc. Ale jedno vím pořád. Nejsem v něm sama. Takže při každém pádu vím, že zas vstanu, protože je tu Ten, kdo mi podá ruku. Tímto bych chtěla poděkovat, že tu nejsem sama.