Hloupý vepřík na úřadě

Úředník: Další prosím!
Vepřík: Chro brý den.
Úředník: Copak si přejete?
Vepřík: Já mám žádost.
Úředník: To je dobře. Položte ji na stůl.
(Vepřík pokládá hlavu na stůl.)
Úředník: Copak to tady vyvádíte, člověče! Vlastně zvíře!
Vepřík: Ta žádost je ústní.
Úředník: Ve vašem případě spíše rypáková. Tak mluvte. Nebo chrochtejte.
Vepřík: Já bych chtěl sochu.
Úředník: Tak si ji kupte.
Vepřík: Už je koupená. Jenže ještě nemám místo.
Úředník: Čí je to socha?
Vepřík: Moje.
Úředník: Dobře, ale já myslím, koho znázorňuje.
Vepřík: Mě.
Úředník: A to si myslíte, že Praha stojí o sochu prasete?
Vepřík: A proč ne? Proslavil jsem se ve filmu. Nakrmil jsem miliony čechů. Dávám vám jitrnice, jelita. A na rozdíl od lva jsem zdejší. A lev se žrát nedá.
Úředník: No dobrá. Žádost je žádost. Jestli vám to povolí, proč ne. Kde by měla stát?
Vepřík: Stát? To ne. Já ji chci jen v Praze. Pro celý stát to není.
Úředník: Já myslel, kde chcete, aby stála.
Vepřík: Já nechci, aby stála. Je to ležící socha.
Úředník: Ono je to prase vleže?
Vepřík: Jaký lyže? Ona nemá lyže.
Úředník: Vy mi opět nerozumíte. Já se ptal na polohu té sochy.
Vepřík: Aha, no tak to jo. Ona leží.
Úředník: Proč jste si nenechal udělat sochu ve stoje?
Vepřík: To by mě bolely nohy. Já mám, pane, sto padesát kilo. A svině to na stojáka nemá ráda.
Úředník: Jaká svině?
Vepřík: To je moje žena.
Úředník: Aha, takže je to sousoší.
Vepřík: V našem případě spíš souloží.
Úředník: Jo vy tam s paní prasnicí ležíte oba?
Vepřík: No. Ležíte, není ten správný výraz. My tam tak jako napolo a no však víte.
Úředník: Vy si ze mne děláte legraci. To mi chcete říct, že by v Praze měla stát socha souložících prasat?
Vepřík: Jsem vám říkal, že ta socha nestojí, ale leží. Ostatně, my se jen veřejně milujeme. Je to budoucnost našeho národa. Plodit děti. Mít se rád. Já propaguju lásku.
Úředník: Ona láska má člověče, vlastně sudokopytníku, víc významů. Takže je to nepřípustné.
Vepřík: Jak to? V parlamentě máte taky spoustu prasat a každou chvíli vyjebávají s občany.
Úředník: Jenže to je povolené.
Vepřík: No vidíte a já bych to chtěl taky povolit.
Úředník: No dobrá, dělejte si, jak myslíte. Kde chcete, aby stála?
Vepřík: Na podstavci.
Úředník: To ano, ale kde ten podstavec bude?
Vepřík: Na zemi.
Úředník: Pane Bože. A kde je ta zem?
Vepřík: To je nějaká vaše hra, ne? Voli jí vypili.
Úředník: Jak bych vám to, už vím. Až půjdete kolem sochy, co uvidíte?
Vepřík: Sochu.
Úředník: A za ní bude co?
Vepřík: Trávník.
Úředník: Správně a kde se ten trávník nachází?
Vepřík: Ještě se nenachází. Ten teprve vyroste, až to bude hotový.
Úředník: A kde to bude hotové?
Vepřík: Na parcele 1421/16a.
Úředník: No sláva. To je umění z vás něco vydolovat.
Vepřík: Umění to je. Tu sochu vydoloval nejlepší havíř z Kladna.
Úředník: Koukám do katastrální mapy. Ta parcela je naproti masokombinátu. Nebude to vadit?
Vepřík: Naopak. My si s rodinou před sochou vždycky uděláme mejdan, a kdo se uchlastá, toho hned odvezeme. Vy máte taky často nemocnici rovnou u hřbitova.
Úředník: Jenže my vám ten pozemek neprodáme.
Vepřík: Vždyť já ho nechci koupit.
Úředník: Když tam ale chcete mít sochu, musíte vlastnit pozemek.
Vepřík: Já vlastním pozemek.
Úředník: Nevlastníte.
Vepřík: Vlastním.
Úředník: Ten pozemek vlastní nějaký pan Kozel.
Vepřík: To je v pořádku. Já vlastním pozemek u Davle. Je na něm krásná tráva a otec kůzlete, pan Kozel si ho se mnou vymění.
Úředník: Proč nepostavíte tu sochu v Davli?
Vepřík: Byl jste někdy v Davli? Tam chcíp pes.
Úředník: Komu?
Vepřík: Co komu?
Úředník: Komu tam chcíp pes?
Vepřík: Já nevím, ale já chci tu sochu v Praze. Nejlepší by bylo v Masné ulici.
Úředník: V Masné? To je u Staroměstského náměstí.
Vepřík: To bude u mé sochy frmol, co?
Úředník: To vám nikdy nemůžeme povolit.
Vepřík: Proč? Z druhé strany radnice je husa.
Úředník: To není husa, ale mistr Jan Hus.
Vepřík: Napravo husa, nalevo prase, uprostřed kohout a velí tomu smrtka. To je zvěřinec! To bude vizitka!
Úředník: No jak chcete. Žádost podám, ale velkou naději vám nedávám.
Vepřík: To jste celý vy. Velkou naději vám nedávám. Když vám ale dám do obálky část honoráře z pohádek O hloupém vepříku, tak se naděje rozroste, co?
Úředník: Zkuste to a uvidíte ten frmol. Jo a pozdravujte paní svini a kůzle. Mimochodem, (nakloní se a šeptá) měl jste něco s kůzletem? Myslím jako na tu sochu.
Vepřík: Dejte mi povolení a pak vám to řeknu. Jo heleďte, já bych chtěl na tom pozemku taky postavit restauraci.
Úředník: Tam ale tuším jedna restaurace již stojí. Jmenuje se Zabijačkový ráj.
Vepřík: No a ta moje bude vegetariánská. Natruc všem vepřožroutům. Bude se jmenovat: Nežerte děti země.
Úředník: To je divná doba. Dnes budeme mít sochu milujících se prasat a zítra prasete s kozou. A pozítří?