Svatý Petr a Karel Jaromír Erben

Svatý Petr sedí u nebeské brány, přichází Karel Jaromír Erben. Má na hlavě hřeben.
Svatý Petr: Pochválen buď Ježíš Kristus.
Erben: Až na věky svatý Petře. Jdu do nebe.
Svatý Petr: Kdo jsi?
Erben: Karel Jaromír Erben.
Svatý Petr: Karel Jaromír Erben? Ten podle zápisu, patří do očistce.
Erben: To bude asi nějaká chyba. Napsal jsem spoustu krásných básní. Pozvedl jsem hrdost národa.
Hřeben z hlavy mu upadne.
Svatý Petr: To víš, tady každýmu spadne hřebínek. Jasně mám napsáno. Deprimoval svými básněmi národ.
Erben: Deprimoval? Co třeba Kytice? Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly. I přicházeli každičkého rána a matičku svou hledaly.
Svatý Petr: No vidíš, hned na začátku říkáš dětem, že jim umřou rodiče.
Erben: A co báseň Poklad? Na pahorku mezi buky, kostelíček s věží nízkou, z věže pak slyšeti zvuky, hájem a sousední vískou.
Svatý Petr: No jasně, o co v té básni jde? Matka nechá kvůli zlatu dítě rok v jeskyni.
Erben: Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila. A lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela.
Svatý Petr: Svatební košile. Dál ani nemluv. Oč v té básni jde? Strašíš děti, že jim umřou rodiče a budou je strašit. Já ti zarecituju jinou část té básně: Žel bohu, kde je tatíček? Již na něm roste trávníček. Žel bohu, kde má matička? Tam leží, podél tatíčka. A jestli chceš citovat z další básně první verš, tak to radši ani nedělej. Nebo jo, ukaž, jak jsi pozvedl hrdost národa.
Erben: U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.
Svatý Petr: Stačí, dál už radši nepokračuj. Matka zavolá na své dítě polednici a pak ho udusí. Co tam máš dál?
Erben: Zlatý kolovrat. Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán.
Svatý Petr: Další průser. Matka s dcerou rozčtvrtí druhou dceru kvůli svatbě. To tam opravdu nic lepšího nemáš?
Erben: Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku? Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce, kohoutovi česneku, hrachu jeho družce.
Svatý Petr: No, to sis nepolepšil. Ukazuješ lidem, že když se dozví, co je čeká, skončí špatně. Co dál?
Erben: Okolo hřbitova cesta úvozová, šla tudy, plakala mladá, hezká vdova.
Svatý Petr: No jo. Holoubek. To by se dalo ještě uhrát, ale deprimovat národ, že když bude myslet na své zemřelé, bude potrestán, to je těžký hřích. Záhořovo lože rovnou vynech, protože to je horor, kterýmu by mohl konkurovat jenom Hitchkok. Nemáš tam něco veselejšího?
Erben: Na topole nad večerem, seděl vodník podvečerem. Sviť měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Svatý Petr: Začátky máš dobrý, ale já ti řeknu konec, jo? Dvě věci tu v krvi leží, mráz po těle hrůzou běží, dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.
Erben: Pak tam je báseň Vrba.
Svatý Petr: Jo. Ze žárlivosti zabije muž ženu, aby nemohla v noci snít o vrbě, čímž jejímu děcku zabije maminku. Tečka.
Erben: A co lilie?
Svatý Petr: No, o té mi ani nemluv. Podněcuje mladíky, aby se oženili s květinou, a když ona kvůli jejich pracovní vytíženosti uvadne, obviní z nedbalosti matku. Básní Dceřina kletba to asi nenarovnáš, protože tam jde o to, že matka zabije své dítě.
Erben: Jenže báseň Věštkyně je pro národ povzbuzující. A pruty vzkvětly a ovoce nesly. Leč dospěl jenom jich jeden.
Svatý Petr: Druhé dva zvadly a ze stromu klesly. Nevzkříšivše se po ten den.
Erben: Slyšte a vězte, nejsouť marné hlasy, vložte je pilně na paměť.
Svatý Petr: Nastane doba, přijdou zase časy, kdež obživne i mrtvá sněť. Hochu, tady víme všechno. Máš na svědomí těžké hříchy. Mám však poznámku, žes tak učinil v zájmu národa. Mám pro tebe nabídku. Buď půjdeš na sto let do očistce, nebo na den do pekla.
Erben: Sto let v očistci? No to bude peklo. To bude to peklo na jeden den dovolená.
Svatý Petr: Jak chceš. Jen tě musím upozornit, že budeš v pekle se Zemanem.
Erben: Beru očistec.