Přemysl Oráč a Josef Klíma

Redaktor: To jsem rád, že vás konečně vidím, mistře Přemysle.
Přemysl: Nepamatuji se, že bychom spolu stolovali, leč jste-li dobré vůle, usedněte na okraj pluhu a přijměte skývu. Je čas k jídlu. Vezměte chléb.
Redaktor: Děkuji, ale já držím dietu. Jste laskav. Má radost je však znásobena mým jménem. Jsem totiž také Přemysl. Josef Klíma jméno mé. Kamarádi mi říkají Přemysl Oráč. Je to má přezdívka. Prý do všeho reji.
Přemysl: Ve které části Čech je váš luh?
Redaktor: Můj pluh? Nemám pluh.
Přemysl: Jste snad bezzemek?
Redaktor: Mám zahrádku ve Vinohradech.
Přemysl: Á vinař. Kolikero akrů obsahuje váš luh?
Redaktor: Jaký pluh, pořád? Nemám pluh.
Přemysl: Neříkal jsem pluh, ale luh. Pole. Vole.
Redaktor: Ach tak. Já pěstuji jen kytičky. Zbytek je tráva.
Přemysl: Ano, zbytek je otrava.
Redaktor: Ne, otrava. Tráva. Luka.
Přemysl: Tak vy jste pěstitel léčivých bylin. Léčivých bylin je potřeba. To však nejste oráč, ale bylinkář.
Redaktor: Oráč je přezdívka. Já jsem redaktor Klíma.
Přemysl: Tady je dobré klima. Co je přezdívka?
Redaktor: Třetí jméno. Druhé je příjmení. Dříve se druhému jménu říkalo příjmí. Jak bych vám to vysvětlil. Žije zde nějaký výrobce mečů?
Přemysl: Ano. Několik. Například Waldemar. Je to Bavorák.
Redaktor: Takže se jmenuje Waldemar. Abyste jej rozeznali od jiného kováře, který se také jmenuje Waldemar, dáte mu příjmí Schwertschmied. Der Schwertschmied znamená mečíř.
Přemysl: U nás je jen jeden Waldemar.
Redaktor: To je jedno. Se dvěma Waldemarama to pochopíte líp. Kdyby nebyl Bavorák, nebyl by to Waldemar, ale jmenoval by se Vladimír. Vladimír Mečíř. A kdyby bydlel na Slovensku, byl by to Vlado Mečiar. Ten taky zvoral, co mohl. A kdyby bydlel v Rusku, byl by to Vladimír Iljič
Přemysl: Iljič je v ruštině mečíř?
Redaktor: Není, ale zvoral toho stokrát víc, než Mečiar.
Přemysl: U nás ve vsi žije nějaký Jan. Teď si však nemohu vzpomenout na to příjmí. Něco se stromem. Větev, nebo list. Už vím. Šiška. Prý se bude stěhovat do Trocnova.
Redaktor: Vy máte příjmí Oráč, že?
Přemysl: Ale kdepak. Oráč je povolání. Mé příjmí je Úchyl. Přemysl Úchyl. Já ho radši nepoužívám. Otec se uchýlil do Stadic, aby na něj nemohli lapkové z Vyšehradu a já to příjmí zdědil. Jaké račte mít příjmí vy?
Redaktor: Já jsem Klíma, řečený Oráč.
Přemysl: To je povolání, i když nevím, proč se tak nazýváte, když jste bylinkář.
Redaktor: Já jsem redaktor.
Přemysl: To už tady zaznělo. Copak to značí? Retardor?
Redaktor: Redaktor je zpravodaj.
Přemysl: Ach tak. Ponocný.
Redaktor: Když chcete. Měl bych k vám několik otázek. Za prvé. Jak jste se seznámili s kněžnou Libuší?
Přemysl: Kněžnou? To jsou předčasné závěry. Libuše je děvka z Vyšehradu.
Redaktor: Ona prodává své tělo?
Přemysl: Všechny děvy z Vyšehradu mají vystaráno. Nepotřebují nic prodávat, nebo pracovat.
Redaktor: Proč jí tedy nazýváte děvkou?
Přemysl: Je snad panoš? Ukázala mi ji. Je to děvka.
Redaktor: Aha, jako dívka. Jak jste se tedy seznámili s děvkou Libuší?
Přemysl: Byl jsem na lovu. Dobré dvě hodiny jsem pronásledoval jelena. Byl to statný šestnácterák. Nemohl jsem jej sám dohnat, až se objevila Libuše na koni. Hned vytušila, co potřebuju a honila mi ho tak dlouho, až stříkala krev.
Redaktor: No, pozdrav tě pánbůh.
Přemysl: Takový výkon je dobré oceniti a tak jsem ji pozval k sobě. Od té doby má vidiny, že ji musím následovat na Vyšehrad.
Redaktor: Proč ne? Budete se mít lépe.
Přemysl: Ale jedovaté houby s octem. Mě tady nic nechybí. Jenže když si ženská zamane, je horší, než tlupa divočáků.
Redaktor: Takže vy do Prahy nepojedete?
Přemysl: Budu muset. Panstvo rozhodlo, že na mých nejlepších pozemcích v Praze bude stavět veliký koňský trh. Tak budu jako oráč bez práce a tedy bez živobytí. Tak si asi Libuši vezmu. Já myslím, že si budu moc jako panovník a politik v Praze spoustu věcí zvorat. Založím takovou novou tradici. Co myslíte? To by se mohlo ujmout ne?
Redaktor: Už se to ujalo. Po vašem vzoru to praktikují všichni panovníci světa. Co vládce, to oráč. A každý druhý je váš potomek.
Přemysl: Nepovídejte. To budu mít tolik dědiců?
Redaktor: To snad ani ne, jenže každý druhý je úchyl.