2. ÚRYVEK O TŘECH NEZNÁMÝCH

Kavalír -„Vždyť jsem jen chtěl…“

Emancipovaná (podrážděně)-„“ Chtěl, chtěl…!!! A vy vůbec víte, co všechno Já bych toho ještě chtěla?“

Kavalír -„Vám…“

Emancipovaná -„Jak mně? Jak si vůbec můžete dovolit o mně takto… vy…vy…“

Nedopověděla.

Kavalír -„Uvolnit…“

Emancipovaná -„Tak vy si nedáte pokoj?! Taková nehoráznost.“

Kavalír -„To místo přece…“

Emancipovaná - “Tak se laskavě podívejte (důrazně) , milý pane, to místo, tak to už je dávno, ale dávno obsazené. Vy si myslíte, že někdo bude čekat až vy se uráčíte?“

Kavalír - " ... jsem chtěl ... "

Emancipovaná - " Chtěli i jiní! "

Kavalír - "... jak se to dělá ... "

Emancipovaná - " No, prosím vás, mi neříkejte, že ve vašem věku to nevíte... "

Kavalír - " ... v rámci slušného chování."

Emancipovaná - " Vy mně tady laskavě přetaňte poučovat a říkat mi něco o slušném chování! Vždyť vy vůbec nemáte žádné ponětí o tom, co to vlastně je!"

…

Nikdo nevystoupil, Nikdo nenastoupil. Dveře se zavírají. Autobus po chvílí otáčí vlevo a přijíždí na světelnou křižovatku. Na semafóru svítí červená.

Po poněkud delším čekání konečně přijíždí na zastávku druhou v pořadí, na obvyklé trase.