Něho, propíjíš svou čerň

....

 

Toto je šíp za zpěvem lidské lásky...

 

slova jsou její vlásky....

 

slova jsou její délky

 

něhy vesla odívané v celky

 

kusých osudů sázky...

 

...otěže bez oblačné pomlázky...

 

 

Souslunečná melancholie

                                        u    ironie   neslyšících

                                                                           a ze slz motýlci  mění se v démony

 

        převis míle

                            udává    otřes

 

                                                     odívaných         postava     z jejíchž   očí

                                                  vylétají   čtyři motýlci    

                                                     vše vtéká podle rytmu její harmonie

 

  Letěla jsi Vesmírem

 

                              Krásnou hudbu   v tělesech slyšela

                                                                indiánské děti   jsi viděla

                                                                             mnoho na kouzelnou   horu jich šlo

 

                                          jako jeden úžasný a obdivuplný  zástup

 

                                                                   jen jediný ze všech vystoupal    na horu

                                                                      spatřil   moře

                                                                                       záliv   záře

 

                                                                          Měl ji v hrudi

 

                                      Stařešina poznal jeho sílu                  pravdivost jeho slov  

 

                                  Cestoval jsi

                                                           Poslouchal CInematic   Orchestru

                                   Na obloze byl červánek                             modrorudé     čelo   Člověka

                                     siluleta                       nebeského                     génia

                                   celý dlouhý život                       dlaň filosofa                    opřená      v míru

 

      než slza       zaschla   svůj    dech                     dílo bylo větvité                  a On se     dívá         nazpět

                                  a vše jím Stvořené   prodechne ještě jednou                     cestou       kosmem              zpěvem

 

 .....

 

 Dneska v bezkvětí paprsků...políbil jsem ji...ve své mysli...byla křehká....křehčí než ty sny...teď vzpomínka hoří v krbu paměti...

   nepamatujeme si celičké dny..jen krátké smrti okamžiky....tepny těch živých chvil....průrvy do světa radosti..."když radost políbíš v letu...věčnost rozbřesku prožiješ tu"

       taky neseš to potěšení...a je nesmírné že si to neseme sebou...

         a doufám že se spolu znovu cestou v čase přeneseme jednou na

              novém parketu nekonečného prožitku vstřícné rozkoše noci

....

   Atomický   obláček   modré   fúzní  krajiny   mění se     v oheň

                     Je to energie věřitelů   v partech     kde si nás hledává a získává onformace

            krajnosti  životní a   kosmické   energie          energie lidská   mínus    největší negativita strachu     plus tio nejpozitivnější   dvojená láska mocninou       se vyrová        svaté   3,16 krát energie na druhou            

 

   Život se tak stává pozitivním    měňavcem       chameleonů     a   nebeských princů       

         

      slůnětem  rajských fontán     

                       život to je úsměv na konci  blán

                                                                   flétna jako gejzír dechu

                                                                                                           sídlo odkud vše kvasí    ...

 ...

    Škorpión   na tetování        život         vše co   se       jestli....znovu jestli....umírat  

        nebo viděť   tu světlou stránku.....neúmírej   ač víčka jsou znavená...

 

           je to ona    poznal jsi  dívky...doba  ji měla v moci...jak krásná byla    a přeci.....ochuravěla

               plány panenské měla...  čirá harfy těla....oči radosti rozpálené do běla...

 

... Vyzařovala   co jen viděním vyzařovala :-)