Anotace: Jeho oči se znovu otacely po proudu přirozenosti dokud je nezavaly vzpomínky...
Řekla jsi mi ať k Tobě hovořím.
Hovořím a vnitřně horim
Na spodní straně duše
Extaticke sny
Hlas se rozpíná v prázdnotě
Učí se zatinat drápy
Do konvulzivniho korpsa prostoru
Jenž se spari s hlaskami
Předávání předané energie
Ústa tak hledají úlevu v kráse
A srdce odlehci prusvitne okovy
Az na samé dno skutkové podstaty
Najdeme oči spojence ve tmě
Naše srdce z vosku společné lásky
spalující Hoří ve tmě agonickeho pláče
A bije na poplach ztraceným duším
Milovníci Boha a milovníci Pravdy
zatinaji své smirlive žalmy k Měsíci
Pochoduji proti slunci vykoupení
A stávají se sami praporem
Praporem v němž vlaje nadějná budoucnost
Praporem pod nímž se procházejí radostné děti
praporem za usvitnejsi vlohy rostlin
Praporem smíření v příbytku démonů
Nechť Te na cestě do snů dopravazeji
Vroucí pocity plné pritomneho naplneni
a naučíš se projít do hlubiny těla světla
Az na konec kde je dům Odpuštění
Chrám s freskami beztvarnych Otců
...