Bandarinky

(Obchod s banány. Obchodní pult s pokladnou, police s banány- malé, velké, hranaté, kulaté. Všude jsou banány a všechno je sladěno do žluté barvy. Všude visí plakáty s reklamami na banány, i lustr má tvar banánu. Za pultem stojí ON, má no sobě banánově žlutou zástěru. Právě otvírá krabici s novým zbožím, vtom zacinká zvonek na dveřích obchodu a vstoupí ONA. Je oblečena celá v oranžovém.)

ON: (Přestane otvírat krabici, narovná záda, sklapne špičky a lehce se ukloní.) Dobrý den, madam!
ONA: (Nesměle.) Dobrý den.
ON: Jaké máte přání?
ONA: (Rozhlíží se kolem.) Snad… Banány.
ON: (Zasměje se.) Ano, samozřejmě. Ale jaké banány by to měly být?
ONA: (Ostýchavě.) No… Já… (Rozhlíží se.) Které byste mi doporučil?
ON: (S potěšením.) Záleží na tom, jaké má madam chutě! Ráda slané nebo sladké? Kyselé nebo hořké?
ONA: No, nejspíš asi sladké.
ON: Výborně! Pak tady mám něco přesně pro vás! (Otočí se a ukazuje na polici za sebou.) Tady brazilské Puabanana jsou velmi sladké a výborně slouží jako lék proti depresi! Mohu vám dát ochutnat! (Vytáhne zpoza pultu ozdobnou krabičku, otevře ji a ukáže JÍ nakrájené kousky banánů. Na párátko napíchne jeden kousek a podá JÍ ho. ONA ochutnává.) Tadyhle jsou ty brazilské. Nebo tady mexické Banana Mexikána. (ONA ochutnává a uznale mručí.) Dobré, že? A nebo ještě jedna sladkost- čínské Ha- Sou. (Podává JÍ další kousek na párátku, ONA jej sní.)
ONA: Hm, to je sladké až moc!
ON: Dovolte tedy, abych vám spravil chuť něčím slaným! (Vytáhne další ozdobnou krabici, napichuje další kus a podává jí ho.) Italské banány Tizziano- rostou na mořských palmách!
ONA: (Diví se.) Mořské palmy…
ON: No jistě! Rostou na pobřežích Itálie tak blízko moře, že jejich kořeny už omývá slaná mořská voda, kterou ty palmy pijí. Jenomže nevědí, co udělat se solí, kterou voda obsahuje, proto ji ukládají do svých plodů- banánů.
ONA: (Se zájmem.) To je zvláštní…
ON: Viďte! Jak si ta příroda dokáže poradit… (Zasměje se.) Je libo ještě něco slaného?
ONA: Asi už ne, děkuji vám.
ON: Takže něco hořkého!
ONA: Raději také ne.
ON: Dobrá tedy. Zbývá nám už jen kyselé. (Vytáhne z jedné police velkou zavařovací sklenici, kde v nálevu plavou kousky banánů.) Zavařené banány, můj vlastní recept! (Otevře sklenici a vyndá zpoza pultu gumovou rukavici, kterou JÍ podá.) Jen si nabídněte, madam!
ONA: (Nasadí si rukavici a vyloví z láhve kousek banánu. Sní ho.) Ale to je dobré! To je opravdu dobré!
ON: Viďte! (Potěšeně.)
ONA: (Nesměle.) Smím ještě?
ON: Ale jistě, samozřejmě!
ONA: (Sní další kousek.) Výborné, opravdu vynikající! Dáte mi recept?
ON: No… (Podívá se na NI, poté se laškovně usměje.) Že jste to vy…
ONA: (Roztomile a stydlivě se usmívá.) To je od vás milé!
ON: (Usmívá se a prohlíží si JI. Potom, jakoby se vzpamatoval, začne zase mluvit obchodním tónem.) A mám tu úplnou novinku! Tu ještě nikdo nevyzkoušel, madam, budete první! (Během toho otvírá krabici na pultu.) Sladkokyselé banány z Indie! Ochutnejte! (Podává JÍ kousek z krabice.)
ONA: (Po snězení sousta.) Hm, zajímavé.
ON: (Taky ochutnává.) Ještě nemají jméno. Nejsou špatné, ale na můj vkus jsou trochu moc výrazné. (Na chvíli se zamyslí a pomlaskává.) Tak, madam, který druh si vyberete?
ONA: (Rozhlíží se kolem.) No, víte… Mně chutnaly všechny. Snad… Od každého trochu… Víte, já banány ještě nikdy nejedla.
ON: Cože? (Trochu zděšeně a udiveně zároveň.)
ONA: No opravdu!
ON: Ale madam! To vůbec nevíte, o co přicházíte!
ONA: No právě! (Najednou má rozmrzelý tón.) Promarnila jsem půlku života mandarinkami!
ON: Prosím? Jakými mandarinkami?
ONA: Totiž… Víte, jsem obchodnice s mandarinkami a celý život nejím nic jiného než mandarinky. Zkrátka nemám čas na jiné ovoce! Jenomže včera se mi do pračky dostala jedna červená ponožka mé sestry, která má obchod s rajčaty, a obarvila mi jednu oranžovou blůzku na červeno. Velice se mi ta změna barvy líbila, víte? Tak jsem si řekla- a dost! Musíš přece vyzkoušet i něco jiného než mandarinky! Nebo umřeš s tím, že sis v životě nic neužila!
ON: Ale madam, na umírání jste snad přece jen ještě trochu mladá, ne?
ONA: (Potěšeně, stydlivě se usměje.) Já vím, ale… To se jen tak říká, však víte.
ON: Vím… (Koukají se na sebe, potom stydlivě uhnou očima a začnou se smát- ne moc. Nastane chvíle „trapného ticha“. ONA kouká do země, ON oprašuje banány vystavené na míse na pultu.)
ONA: (Najednou, rázně.) Zkrátka jsem si řekla- a dost! Musíš přece vyzkoušet něco jiného než mandarinky! No- a váš obchod byl první, na který jsem narazila.
ON: To je úžasné! (Jako ve snu.) A víte co, madam? Já jsem taky mnohokrát přemýšlel o tom, že zkusím něco jiného než banány, ale to víte, při takovém obchodním frmolu nemá člověk ani moc času myslet na něco jiného než na banány. (ONA souhlasně mručí.) Asi jsem potřeboval někoho, kdo mě donutí konečně se vzchopit a vyzkoušet nové ovoce. (Podívá se na ni.) Někoho… Jako jste vy… (ONA si stydlivě upravuje vlasy a uhlazuje si oranžovou sukni.) A víte co, madam? Co kdybyste mi ukázala vaše mandarinky?
ONA: (Živě, potěšeně.) Vážně?
ON: No opravdu!
ONA: No to by bylo báječné! Zrovna mi přivezli nové zboží z Kuby- malé kyselé Fidelinky di Castrini! Ještě jsem je ani neochutnala, můžeme je zkusit spolu!
ON: A půjdeme hned! (Sundává si zástěru a obléká si banánově žluté sako.) Zamknu krám a můžeme jít- venku je krásně.
ONA: No to je úžasné! Musíte mi vyprávět všechno o banánech! Jezdíte někdy na Celosvětový ovocný veletrh?
ON: (Stejně nadšeně jako ona.) No, právě o tom jsem s vámi chtěl mluvit! (Podá JÍ rámě, ONA se do něj zavěsí. Vycházejí společně z obchodu.) Přemýšlel jsem o tom, že bych vynalezl zcela nový druh ovoce!

(Tma.)

KONEC