Lovci duchů

[b][u]Lovci duchů[/u][/b]

[u]POSTAVY[/u]
Arnold Pešek
David Tlustý
Paní Tichá
Tlustý muž

[u]DĚJ[/u]
[i]Paní Tichá otevírá dveře svého domu, v nich stojí Arnold a David.[/i]
Arnold: Tichá Valérie?
Tichá: Ano.
Arnold:[i] (Vytasí jí před tvář jakousi průkazku)[/i] Arnold Pešek, skupina VARLE. Výzkum A Rychlá Likvidace Entit. Ta zrůda za mnou je můj spolupracovník. Přišli jsme kvůli vašemu problému.
Tichá: Už na vás čekám. Pojďte dál!

[i]V kuchyni[/i]
Arnold: Takže vy tu máte duchy, ano?
David: [i](Chodí po místnosti s jakýmsi přístrojem)[/i]
Tichá: Nevím, co to je, ale obtěžuje mě to. Často vidím stíny, věci nejsou na svém místě, jako by… jako by se samy pohybovaly.
Arnold: [i](Stoupne si před paní Tichou, a roztáhne jí víčka)[/i] Duhovky v pořádku, [i](natáhne jí uši a nečekaně vyjekne, načež s sebou paní Tichá škubne)[/i] sluch v normě. Otevřete ústa, prosím. [i](Nahlédne jí do ústní dutiny)[/i] Jazyk mokrý… Vy jste v pořádku, paní Tuhá.
Tichá: Tichá.
Arnold: Pardon. Vy jste v pořádku, paní Tichá, ale hned, jak jsme sem vstoupili, jsem pocítil jakousi negativní energii. Něco tu není tak, jak má být. Vnitřní hlas mi to říká… [i](Otočí se k Davidovi)[/i] Tlusťochu, jaká je hodnota PSRCNE?
David: V normálu, pane.
Tichá: PSRCNE?
Arnold: Přístroj S Ručičkou Citlivou Na Elektřinu.
Tichá:[i] (zatváří se nedůvěřivě)[/i]
Arnold: Cítím, že se v tomhle domě stalo něco velice špatného. Jak dlouho tu žijete?
Tichá: Jsem tu teprve měsíc, ale už od prvního dne tu nemám dobrý pocit… Mohla bych se zeptat…, vy jste médium?
Arnold: [i](lišácký úsměv)[/i] Tak nějak. [i](Zírá jí přímo do očí, jako by se dostal do transu)[/i] Kdysi tu někoho zabili… Myslím…, myslím, že ho uhodili krumpáčem do hlavy… ne, byla to lopata…
Tichá: Propána, jak to můžete vědět?
Arnold: Vím to stejně tak dobře jako to, že jste dneska k obědu měla hovězí guláš posypaný čerstvě nakrájenou cibulí.
Tichá: [i](Zděsí se)[/i] Jak jste to zjistil?!
Arnold: Je mi to jasné od té chvíle, co jste na mě promluvila.
Tichá: [i](Zakryje si rukou ústa.)[/i]
Arnold: No, dost zbytečných řečí. [i](Prohlíží si místnost, dojde ke dveřím do vedlejšího pokoje.)[/i] Smím dál?
Tichá: Ano, ano, samozřejmě.
Arnold: [i](otevře a vejde.) [/i]To je vaše ložnice, paní Tichá?
Tichá: Ano.
Arnold: A tu vám straší taky?
Tichá: Tam ze všeho nejvíc!
David: [i](šeptem)[/i] Se nedivím, když tam spí taková vobluda…
Tichá: Cože?
David: Nic, nic, paninko. [i](usměje se na ni a vstupuje se svým přístrojem do ložnice)[/i]
Arnold: [i](Najednou se zastaví a napřímí ruku)[/i] Moment! (cosi zavětří) Hnusáku! Pojď sem, rychle!
David: [i](Přiběhne k němu)[/i] Vo co de?
Arnold: Cítíš to? [i](Výrazně čichá)[/i] Závan odporného smradu. Zápach, připomínající hnijící maso nebohých zemřelých. Něco tak děsivého že i ti největší profesionálové v oboru to nazývají „ďáblovým dechem“. Hrůzostrašné a nechutné! Mrtví jsou tu s námi. Právě teď a tady!
[i](Vtom se ozve spláchnutí záchodu a z dalších dveří, které jsou v ložnici, vychází tlustý muž.) [/i]
Tlustý muž: Pardon, já jen… [i](mávne rukou směrem k WC)[/i] Nenechte se rušit. [i](Vlepí paní Tiché pusu)[/i] Pá, miláčku.[i] (a odejde.)[/i]
Arnold: Uznávám, že ten smrad byl trochu moc i na mrtvé. [i](Směrem k paní Tiché)[/i] Paní Tenká, prosím vás, máte tu nějaký předmět, kolem kterého se paranormální jevy vyskytují obzvláště často?
Paní Tichá: Ano… Támhle ten obrázek. [i](Ukáže prstem na obrázek na poličce.)[/i] Pořád sám od sebe padá na zem a …
Arnold: Poskoku, přines ho.
David:[i] (Sundá obrázek z poličky a přinese ho Arnoldovi.)[/i]
Arnold: [i](Podívá se na obrázek a vyjekne)[/i] Proboha!
Paní Tichá:[i] (Vyjekne)[/i] Co? Co?!
Arnold: To je neskutečné! Jsme svědky světového unikátu! [i](Na Davida)[/i] Hybride! Foťák, rychle! To musíme zdokumentovat![i] (K paní Tiché)[/i] Paní Tučná! Takový případ se podařilo zachytit jen kdysi v Kalifornii! Proces, při kterém entita z „druhé strany“ vtiskne svoji podobu na hmotný podklad a stane se tak viditelnou i pro lidské oko! Právě se díváme do očí samotné smrti! Hrůzné a příšerné tváři jakési dávno zemřelé vetché stařeny, která se chce spojit s tímto světem!
Paní Tichá: To je fotka mojí matky!
Arnold: [i](Na chvíli se zamlčí)[/i] Ehm… Vaše matka, samozřejmě… A ona… je ještě živá?
Paní Tichá: Ano![i] (Bezradně a se slzami v očích)[/i]
David:[i] (Přiběhne s foťákem)[/i] Mám ten foťák! Co blejsknout?
Arnold: Prozatím to necháme tak…
David: [i](Nechápe)[/i]
Arnold: [i](K paní Tiché[/i]) Takže, jestli dovolíte, rozmístíme po bytě kamery, které zachytí jakýkoliv pohyb či přesun energie. A necháme to jet celou noc. Já a tady Pošuk na to dohlédneme osobně. Vy zde zůstanete, nebo raději přespíte jinde?
Paní Tichá: Už jsem se domluvila s maminkou, že dneska přespím u ní.
Arnold: Skvělé! [i](podívá se na hodinky)[/i] Za půl hodinky se nám bude stmívat, takže my se dáme do práce.

[b]Po půl hodině[/b]
[i](V místnostech jsou rozestavěny kamery. Oba pánové drží po jedné termokameře. Venku už je tma.)[/i]
Arnold: Takže, paninka už odešla, všechno je připraveno. Já budu v ložnici a ty v kuchyni. Snímá nás několik kamer, neobvyklé tepelné výkyvy zaznamenají termokamery, které máme s sebou. Připraven?
David: Jasný, šéfe.
Arnold: Tak, běž na své místo.
David:[i] (Odchází do kuchyně.)[/i]

[b]Po další půlhodině[/b]
V ložnici
Arnold:[i] (sundává si od oka kameru a hlásí do vysílačky)[/i] Tady bystrý orel. Prozatím klid. Přepínám.
V kuchyni
David: [i](Sedí u stolu a cpe se konzervou fazolí)[/i] Tady spící orangutan. [i](hltá fazole)[/i] Taky klid. Přepínám.

[b]Po hodině[/b]
[i]V ložnici[/i]
Arnold: [i](přejíždí termokamerou po místnosti a hlásí do vysílačky)[/i] Pořád se tu nic neděje. [i](popojde si, přičemž se v záběru na stěně za jeho hlavou objeví kříž točící se na hřebíku stále dokola) [/i]Vzduch čistý, přepínám.

[i]V kuchyni[/i]
[i]Ozve se hlasité říhnutí.[/i]
David: [i](Krčí nos znechucen svými plyny)[/i] Tady je vzduch… taky čistý. Přepínám.

[i]V ložnici[/i]
Arnold: Hlavně buď pořád v pozoru a neusni. Přepínám.

[i]V kuchyni[/i]
David: [i](nasazuje si sluchátka od mobilu)[/i] Můžete se spolehnout, šéfe. Přepínám.

[b]Po další hodině[/b]
[i]V kuchyni [/i]
David: [i](Spí na židličce, mohutně chrápe, ze sluchátek mu právě hraje ukolébavka „Princi můj maličký, spi“)[/i]
[i]Vtom se od stolu začíná sama odsouvat další židle. Přidávají se šuplíky od kuchyňské linky, které se otevírají do rytmu ukolébavky. Zapíná se mixér a rozsvěcuje lampa. David spí. [/i]

[i]V ložnici:[/i]
Arnold: [i](Prochází s termokamerou pokojem a narazí na piano v rohu místnosti. Několikrát poklepe na poslední klávesu a od piana se vzdálí. Klávesa však hraje dál. Arnold to zpozoruje.)[/i] Co to? [i](Přiblíží se znovu ke klaviatuře, položí prst na hrající klávesu, párkrát jí zmáčkne. Když přestane, hraje sama dál.)[/i] Co je to za křáp?
Duch:[i] (Objevuje se na scéně a pomalu se blíží zezadu k Arnoldovi.)[/i]
Arnold: [i](Ducha ještě nevidí, snaží se odkrýt kryt piana, s termokamerou v ruce mu to jde ale těžko.)[/i] Sakra, co je to za blbý italský šmejdy! Jak bych to… [i](ohlédne se za sebe a spatří ducha.)[/i] Á! Vás mi tu seslalo samo nebe! Prosím vás, mohl byste mi to podržet? [i](Vrazí duchovi termokameru do rukou. Odklopí kryt piana.)[/i] Prosím vás, pojďte s tou kamerou blíž, zamiřte tadyhle dovnitř… sakra odkud to jenom hraje… [i](otočí se k duchovi a kameru mu sebere)[/i] S dovolením, podívám se hloubš… [i](Duch pomalu mizí ze scény. Arnold i s kamerou má hlavu strčenou v pianu.)[/i] To je divný… [i](vyleze z piana, chvíli se na něho zadívá. Tón se stále opakuje. Vtom najednou Arnold do piana kopne. Tón hrát přestane.) [/i]Neřád jeden zaseklej. [i](Zaklapne poklop piana.)[/i] A strašení pořád žádný… [i](Pokračuje dál v prohlídce místnosti s termokamerou. Duch už zmizel.)[/i]

[b]Druhý den ráno[/b]
[i]V kuchyni. Paní Tichá, Arnold a David. Arnold drží v náručí kazety z kamer.[/i]
Arnold: Deset hodin nepřetržitého záznamu. Deset hodin důkazů, které nikdo nemůže zpochybnit.
Paní Tichá: Já věděla, že se tu něco děje!
Arnold:[i] (Upustí kazety do koše.)[/i] A všechno úplně zbytečně!
Paní Tichá: Cože?!
Arnold: Byli jsme celou noc vzhůru a nešpitla tu ani myška! Naprosto klidný dům bez jakéhokoliv strašení, paní Trhlá! Bylo by úplně zbytečné se na ty záznamy dívat.
Paní Tichá: Jmenuju se Tichá!
Arnold: Ale to máte jedno. Podivejte, hlavní je, že se tu nemusíte ničeho bát. Za to vám ručím! Mějte klidné spaní a já s Tlusťochem už půjdeme.
[i]Na schodišti[/i]
[i]Arnold s Davidem sestupují schodiště paneláku, v němž je byt paní Tiché.[/i]
David: [i](Hlasitě si zívne.)[/i] Zase nic… my na ty duchy prostě nikdá nenarazíme.
Arnold: Ále, brachu, já myslím, že jednou se nám to určitě povede. Musíme jen vytrvat!
[i]Schodištěm se začne ozývat stále se opakující tón jedné klávesy piana z bytu paní Tiché.[/i]
Arnold: Á! Paní Tlustá už si hraje!
[i]Ozve se dlouhý ženský výkřik.[/i]
David: Co to?
Arnold: Hmm, já nevěděl, že dělá do opery…