Vysněná dovolená

Postavy: Nakladatel (N), autor (A), sekretářka (S)

N: „Ták, další! Pan Šou…
A: Dobrý den! Promiňte, ale pravou zásadně nepodávám, je to kvůli inspiraci.
(A podává levou ruku)
S: Panebože… To je zase on. (řekne si sama pro sebe, A si jí nevšímá.)
A: Tak co? Četl jste to? Jaké to je? Je to úžasné, že ano?
N: No, s komisí jsme to projednávali a došli jsme k závěru, že…
A: Že to vydáte? To je skvělé! Věděl jsem, že se vám to bude líbit.
N: Ehm, chtěl jsem říct, že jsme se tak nějak shodli na tom, že obsah vaší knihy tak úplně nespadá do vámi zařazené kategorie „horrorová literatura.“
A: Cože? Jak to myslíte? A četl jste to vůbec? Četl jste tu kapitolu o těch růžových slonech?
N: Ano, bohužel četl… Musím podotknout, že si často pletete pojmy.
A: ó ano! Mé dojmy z této knihy jsou velice povznášející a…
N: Pojmy, ne dojmy!
S: Idiot. Existuje na to přísloví.
A: Jsem v šoku! Vy, udělejte mi kávu! (ukáže na S)
S: Evžene!
N: Paní Košíčková je má sekretářka, žádná služka!
A: A v tom je nějaký rozdíl?
N: Ehm, ehm! Bavíme se teď o vás a vaší knize.
A: Jistě. (ironický podtón)
N: No, každopádně je to zkrátka dětinské. Pche růžové moře, hlavní postava kouzelník se splihlým vousem a…
A: No dovolte!
N: Přečetl jsem to i své tříleté dceři, které se to také nezamlouvalo a navíc…
A: Já si myslím, že je to brilantní! Myslím, že je to daleko lepší než ten Larry Trotl.
N: Myslíte Harry Potter? (řekne uraženě)
A: Ano, přesně. Jak může někdo dát někomu, tak hloupé jméno, vždyť to zní jak trotl?!
N: Potter!
A: Vždyť to říkám!
N:> Povzdech <
A: Třeba by teď ta Rumělková byla někde jinde, kdyby dala do té své úžasné knihy růžové moře a planetu růžových, puntíkovaných slonů.
N: P-prosím? Jak? Jak jste to říkal? (S PAUZA - S i N se na A zmateně dívají)
A: No přece Rumělková, ta, co napsala Larryho Trotla!
N: Myslíte Rowlingová?! (říká nasupeně)
A: To máte jedno.
N: Paní J. K. Rowlingová je světoznámá autorka bestsellerů na světě!
A: Jistě, já vám tady svěřuji své celoživotní dílo a vy mi tu pořád básníte o Rumělkové! To snad není pravda! Už mě to vážně štve! Nehoráznost! Vy se z té své Rumělkové můžete pos…
N: Rowlingové! (Vykřikne a stoupne si. Následuje další S-PAUZA)
S: To snad není pravda! Ježíšku na křížku! (mrmlá si sama pro sebe a modlí se přitom, aby ta muka už skončila)
-N provádí dechové cvičení a opět si sedá.
Autor už zvedá ruku na znamení toho, že by rád něco dodal, když v tom ho N přeruší:
„No dobrá! Vydáme to.“
A: „Skvěle!“
-NA DRUHÝ DEN-
Všichni opět usedají na svá místa, S má s sebou opět spoustu papírů.
A: „Kávu!“
Všichni se na A udiveně podívají, A se podívá zděšeně na S a řekne: „Ach, promiňte. Občas jsem trochu zapomnětlivý.“
N: „No, nepovídejte“ odsekne.
A: „Takže? Jak je na tom má kniha?“
N: „Podívejte, musím se vám hluboce omluvit, jelikož vaše kniha dosáhla nečekaného úspěchu.“
S: „EEEEEEEEH“
N: „Paní Košíčková, nepřerušujte mě! Jak jsem již řekl, je to sice nečekané, ale v takový úspěch jsem ani nedoufal. Koupilo si to už kolem desetitisíci lidí! Nakonec asi nejste zas tak špatný…“
S: „Ehm ehm! Statistiky Anny Jeřábkové jsou vskutku impozantní, ale…“
N: „Cože?! Jaká Jeřábková? No vidíte to? Má sekretářka si tady ze mě dělá legraci a my se tady bavíme o tak závažných věcech.“
A: „Nevěděl jsem, že ptáci umí psát knihy“ řekne nepřítomně
N si všimne S a jejího vážného výrazu.
N: „Počkat… Takže… Vy? To nebyla ta jeho…“
S: „Nikoli.“ (S-PAUZA)
S: „Chcete vidět statistiky pana Šou…“
N, A: „Jistě!“ (dvojhlasně)
S si povzdychne a ukáže křivku, která ukazuje jen jednoho zájemce (klesá dolů)
N: „Koupil si to jen jeden? Kdo? Jaký blázen?!“
S: „Počkat, je to nějaký Luboš Šou.. počkat nemohu to přečíst…“ rovná si brýle
A: „No, Ludmila dnes dělá výbornou svíčkovou, to už bych měl asi jít“ -chystá se k odchodu
N: „Pane Šousta!!!“ -vystřelí ze židle.
Strhne se hlasitá hádka, takže nikomu není rozumět.
N: „DOOOOOST! Tak… přijde sem ten maniak, který mi tu mává před obličejem svou nesmyslnou knihou, a ještě k tomu bude jediný kdo si ji koupí? A ven! POTŘEBUJU DOVOLENOU“