Malilinkatý omyl

Osoby:
Rudolf Zalaba, říká stále slovo „Hele“
Ferda Kolbaba, jednodušší typ
Starosta Rostislav Augusta
Jana kuchařka
Věra krásná podvodnice
Klára puntičkářka učitelka
Adéla domina lesba 1
Anna putička lesba 2, (partnerky)
Leny sestřenice Ferdy

Scéna 1

Stůl s počítačem, okno, vedle pomyslná obrazovka od počítače, ve které se budou objevovat hovořící ženy. Rudolf v trenýrkách a triku si sedá na židli u počítače.
Rudolf Hele. Zase se to seklo. Já s tím asi šlehnu.
Ferda stojí u skříně a zkouší si různá oblečení.
Ferda Zkusil jsi to restartovat?
Rudolf Jasně, už dvakrát.
Ferda Nemyslel jsem počítač, ale tu kisnu na příjem.
Rudolf Jo aha, tak to jsem nezkoušel. Jde na druhou stranu stolu a vytáhne zástrčku ze zásuvky. Potom si sedne. Hele, co si dáme k večeři?
Ferda Jako vždycky párky.
Rudolf Párky, párky, párky, vajíčka, párky. A znova dokola. Hele. To nemůžeme mít alespoň někdy něco jiného?
Ferda Můžeme, ale párky jsou nejbezpečnější. Víš přece, jak jsme dopadli, když si chtěl udělat smažáka. Dodnes to používám místo lepidla.
Rudolf Hele, co kdybych zkusil karbanátky.
Ferda Nemáme pánev. Tu tvoji smaženici se mi od ní nepodařilo odlepit, a tak jsem ji dal na střechu místo té prasklé tašky.
Rudolf Hele. Strč mi tu zástrčku do zásuvky. Ferda jde k zástrčce a vloží ji do zásuvky stolu. Potřebujeme ženskou.
Ferda Já ne.
Rudolf Hele. Zapnul jsi to? Nemyslím jako ženskou, ale jako ženskou.
Ferda Jo aha. Jako služku. A nestačil by chlap, který umí vařit?
Rudolf Hele. Zapnul jsi to?
Ferda To tvý hele mě jednou zabije. Co jsem měl zapnout?
Rudolf obejde stůl a zjistí, kam dal Ferda zástrčku.
Rudolf Hele. Říkal jsem do zásuvky.
Ferda Je v zásuvce. Rudolf mávne rukou a dá zástrčku tam, kam patří.
Rudolf Hele, chlap, který umí vařit, by nestačil. Vaření by mu určitě nestačilo. Poněvač, kdyby s námi chtěl bydlet, byl by to na sto procent teplouš a pak by se chtěl vetřít i do postele. A to by zase nestačilo mně.
Ferda To máš fuk. Já bych takového kuchaře bral. Ženská začne u vaření, potom to přes postel vezme k uklízení a máš o podpantoflismus postaráno.
Rudolf Hele. Dej pokoj. No konečně to funguje. Hele tady jsou recepty. Čte. Mouku smícháme s vodou a droždím, přidáme sůl, malinko oleje a vytvoříme těsto. Z těsta uděláme cca 150 g bochánky a necháme je odpočinout. Bochánky vytahujeme, tvarujeme rukou do tvaru pizzy. Potřeme tomatovou omáčkou, okořeníme oreganem a bazalkou, posypeme strouhanou mozarellou. Na tento základ položíme šunku, drobné plátky a dáme péct na pečící papír do předehřáté trouby 220 stupňů na 10 minut.
Ferda Na 220 stupňů. Ty vole to je krása. Dáme inzerát. Hledáme babu na vaření. Značka dva zachovalí starci.
Rudolf No a přihlásí se Růžičková, Obivan Kenobi a Šmoulinka. Přinejlepším to vezme Pohlreich, ale ten nám z kuchyně udělá závodní jídelnu. Hele, zkusím seznamku. Píše na počítači a hláskuje. „Dva muži v nejlepších letech hledají ženu ve vší počestnosti, která umí vařit.“
Ferda Značka vlastní hrnce vítány.
Rudolf „Značka bydlení zajištěno.“ Hotovo, odesláno. Hele, teď se baby pohrnou. Vstává od stolu.
Ferda Jo určitě. Všechny čekají na internetu, jen na tuhle příležitost. Vzpomeň si, že když jsme prodávali nočník a kolečko, trvalo to měsíc, než se ozval první zájemce. Správná ženská, která umí vařit a je pořádná, nesedí u internetu, ale vaří a peče. Ty vole, já bych si dal buchty. Něco ti tam pípá.
Rudolf První kuchařka se hlásí. Copak nabídne nám asi? Hele píše. Čte. „Měla bych zájem. Jana.“
Ferda Napiš, ať pošle fotku.
Rudolf Píše. „Umíš buchty?“
Ferda Napiš, ať pošle fotku.
Rudolf Hele, chceš kuchařku, nebo modelku?
Ferda Na ženskou se musí dát koukat, protože když se na ní nedá koukat, přejde tě chuť i na to jídlo.
Rudolf Hele, hele. Čte. „Jsem vyučená kuchařka. Kde bydlíte?“ Hele, mě se to nezdá. Bere to fakt hákem. To musí mít nějakej zádrhel. Adresu nenapíšu, dokud nebudeme vědět víc. Asi se s ní nedá žít a starej jí vyhodil. Teď narychlo hledá bydlení a vařit určitě neumí.
Ferda Co bys chtěl? Napiš jí tu adresu. Já chci ty buchty.
Rudolf Píše. „Máme domek na vsi.“ Vstává a jde k Ferdovi.
Ferda Myslíš, že by tohle bylo na slavnost blbců dobrý?
Rudolf No já nevím. Hele, vloni to vyhrál Babiš a ten měl čtyři spodničky. Navíc ještě rozdával roušky a koblihy zdarma. Měl bys vymyslet něco originálnějšího. Hele, proč se to vlastně jmenuje slavnost blbců?
Ferda Babiš je vůl. Já byl vloni za miminko a byl jsem daleko lepší, než ta jeho Esmeralda. Slavnost blbců se to jmenuje proto, protože když si před lety v Kloukobolech založili slavnost mudrců, starostovi nedovolili prodávat ty jeho malované hrníčky na návsi při slavnostech a navrhli mu, ať je prodává u rybníka. Učitelova dcera v Kloukobolech totiž maluje podobné a neměla by kšeft. Tak natruc se od té doby koná slavnost blbců a starosta to naplánoval tak, že slavíme vždycky o týden dřív, než je ta jejich slavnost mudrců. Nejkrásnější na tom je, že o slavnost blbců je o hodně větší zájem jak co do návštěvníků, tak ze strany médií. Lidi mají radši blbce než mudrce. Bohužel to platí hlavně při volbách.
Rudolf Hele, co kdybys šel za blázna? To by ses ani nemusel převlíkat.
Ferda Ha ha ha. Vyhlášení nejblbější masky je prestižní záležitost. Na prvním ročníku jsem byl za mámu piv, a kdybych se nevylil, mohl jsem být první.
Rudolf To ses jako převrhl?
Ferda Ne, ožral jsem se. Prostě jsem se vylil a nedostavil jsem se na vyhodnocení, tak mě diskvalifikovali.
Rudolf Nakoukne k počítači a čte. Hele, zase píše. „To by bylo skvělé. Musím do práce. Ještě se ozvu.“ To ona bude asi vařit v hospodě. V závodní by vařila ráno.
Ferda Hele, to by nám mohla nosit zbytky. Například včerejší chlebíčky, nebo bramborovej salát. Já bych žral. Zase ti to pípá. Rudolf si sedá a z počítače se ozývá ženský hlas. Zároveň se na okraji jeviště otevře okno, které znázorňuje obrazovku počítače. V něm se objeví žena – Věra.
Věra Ahoj kluci. Zapněte si kameru, ať vás taky vidím.
Rudolf Ty vole, chce nás vidět nějaká Věra.
Ferda Řekni jí, že kameru nemáme. Ukaž. Jak vypadá.
Rudolf Je jako bohyně. Tu bych chtěl mít na klíně.
Ferda Ta určitě umí uvařit jenom čaj.
Rudolf Bere do ruky mikrofon. Hele, nemáme webkameru. Umíš buchty?
Věra Jasně, že mám buchtu. Klidně přijedu a předvedu vám svoje umění. Jestli chcete oba, dám vám slevu.
Ferda Napiš jí adresu.
Rudolf Hele, ještě se ozveme.
Ferda Proč jsi jí nenapsal tu adresu?
Rudolf Ty nepoznáš děvku? To bychom tu za chvíli měli babinec. Hele, nemůžeš psát adresu každému.
Ferda Každému ne, jenom těm, co mají zájem. Potom bychom si mohli vybrat.
Rudolf Ty brďo, přihlásily se další čtyři ženský. Hele, mám dojem, že si vybereme určitě. Tak pojďte holky. V okně na jevišti se objeví Klára.
Klára Dobrý den. O jaké bydlení jde? Nerada bych naletěla. Jestli pro mě nemáte garsonku s celým vybavením tak se mnou nepočítejte.
Ferda Dobrej. Máme několik světniček pro hosty. Dřív to byl chlívek, ale udělali jsme z toho celkem dobrý bydlení.
Klára Neříká se dobrej, ale dobrý den. A chlívek, povídáte? Tak spíše sbohem. Zmizí.
Rudolf Neříká se dobrej, ale dobrý den. Káča. Hele, určitě to byla učitelka.
Ferda Škoda, byla docela pěkná.
Rudolf Hele, další omrkneme, až později. Jdu koupit pivo, než zavřou krám a pak budeme pokračovat.
Ferda Pak pak. Co když si to zatím rozmyslejí, vlastně rozmyslujou.
Rudolf Neboj. Nerozmyslí. Hele, všechno musíš dělat s rozmyslem. A co se týče žen, tak zvlášť opatrně. Dal bys svoje telefonní číslo na internet? Nedal, ale adresu jo. Jakou to má logiku? Jestli tě bude někdo otravovat telefonem, tak ho můžeš vypnout, ale když tě bude navštěvovat doma, tak se ho jen těžko zbavíš. Odchází.
Ferda Jestli k nám žádná ženská nakonec nebude chtít, tak to bude jeho vina. Je pořád opatrný, jako by šlo o život. Počítač zapípá. Ferda si nesměle sedá a ťukne na klávesnici. Tak ukaž, co se to v tobě děje. Okno se otevře a v něm stojí žena Adéla.
Adéla Ahoj dědci, jste tam? Já se jmenuju Adéla.
Ferda Píše a slabikuje. „Jsme tady.“
Adéla Mám tady hrnec zelňačky. Kam ho mám přivézt?
Ferda Polkne naprázdno. Píše a slabikuje. „František Váňa, Dolní Hrabová 48.“ Sakra, jak se to potvrzuje? Tyhle online a skype mě nikdy nebavily. Jo takhle.
Bouchne do klávesnice a za pobrukování písně - Představte si představte si, co jsem měl dnes k obědu - odchází. Vchází Rudolf s taškou. Otvírá si pivo. Hned nato vchází Ferda v podivném oblečení.
Ferda Koukej, co jsem našel na půdě. V tomhle bych mohl jít za housenku před vylíhnutím.
Rudolf Panebože, ty vypadáš. Hele, v tom chceš vyhrát soutěž o nejlepší masku?
Ferda Jasně. Tak to zapni. Podíváme se, kdo nám bude vařit.
Rudolf Jdu na to. Kohopak nám asi přihraje náš počítač maličký? Která žena ukojí naše mlsné jazýčky?
Ferda Vezmi to popořadě. Jednu po druhé ať se holky ukážou.
Rudolf Hele, první je tady nějaká Leny. Čte nahlas. „Mohla bych přijet?“ Hele, ona by chtěla přijet. Ty dnešní holky se vůbec neupejpají. Píše. „Umíš vařit?“ Na obrazovce se ukáže Leny.
Leny Ahoj Františku. Umím skvělou svíčkovou.
Rudolf Poznává Lenku. Mluví přiškrceným hlasem. Lenka Doubalová.
Leny No nazdar, Rudíku. To je ale náhodička. V životě by mě nenapadlo, že se takhle potkáme. Jak se máš?
Ferda Šeptá. Kdo to je?
Rudolf Moje sestřenice. Hele, děsná kráva.
Leny Cos povídal?
Rudolf Říkám, že je to sláva. Rád tě vidím. Já se mám skvěle. Jak žiješ ty?
Leny Docela to stojí za housle. Ale to si povíme, až k vám přijedu.
Rudolf No, já bych radši někoho, kdo umí vařit. Ostatně nevíš, kde bydlíme.
Leny To se pleteš Rudánku. Svoji adresu jste pověsili nad inzerát. Zítra na viděnou. Zmizí z obrazovky.
Rudolf To není možný. No jo, hele, je tam. Ferdinande!
Ferda Já ji dal jenom tý krásce. Asi jsem to nějak potvrdil jinak, než se to mělo. Malililinkatej omyl.
Rudolf Malililinkatej omyl. Jo, ale veřejně. Tak tohle nám zkomplikuje život, kamaráde. Hned to smažu, než si toho někdo všimne.
Ferda Já bych jí tam nechal.
Rudolf Blbost. Až si vybereme tu nejlepší, pak teprve jí můžeme pozvat. A tu sestřenici si odtud budeš lifrovat sám. Já se zítra ztratím. Hele, nemám zájem o ženskou, která nejen že neumí vařit, ale neumí nic a je chytrá jak rádio.
Ferda No tak jo. Zkusíme kouknout na další adeptky?
Rudolf Docela mě přešla chuť.
Ferda Alespoň jednu.
Rudolf Tak jo. Hele, další je Anna. Píše, že to bere všemi deseti.
Ferda No vidíš. Ať se ukáže. Na obrazovce se objeví žena - Anna.
Anna Dobrý den. Zítra vám přivezu snídani. Mohu?
Ferda No jasně. Já miluju k snídani míchaná vajíčka na cibulce s párkem.
Rudolf Počkej. Já bych si dal vánočku s kakaem. Víte, kde bydlíme?
Anna Vím. Jste ode mne jen pár kilometrů. Najdu to lehce. Tak zítra. Zmizí z obrazovky.
Rudolf Ta se mi zatím líbila ze všech nejvíc. Hele, to by byla baba.
Ferda Mě se zamlouvala víc ta tvoje sestřenice.
Rudolf Neblázni, Ferdo. Když mi bylo asi patnáct, nutila mě jíst zeleninu. Prej je zdravá. Chápeš? Stravuje se jako přerostlej králík. Ona byla veganka.
Ferda Už není?
Rudolf Hele, zachránili ji na poslední chvíli. Dostala nějakou nemoc, po který se úplně zcvokla. Zkouší jednu dietu za druhou. Ta by nám mohla naservírovat maximálně suchary s marmeládou.
Ferda Fujtajbl. To se dá jíst?
Rudolf Nedá. Taky jsi viděl, jak je hubená. Chtěl bys takhle skončit? Někdo zazvoní. Hele, jestli to bude nějakej tvůj malililinkatej omyl, tak si to odstřel sám. Jdu si lehnout.
Ferda Počkej, přece mě v tom nenecháš! Na okno zabouchá starosta.
Starosta Baby! Otevřete! Rudolf otvírá, starosta vchází.
Starosta Nazdar baby. Jdu vám jen oznámit, že už máme ten hovnocuc opravenej a zítra vám přijedu vytáhnout tu vaši plnou žumpu. Nechystáte se někam odjet?
Rudolf Hele, proč nám říkáš baby?
Starosta Jak se jmenuješ?
Rudolf Rudolf Zalaba.
Starosta A ty? Obrátí se na Ferdu.
Ferda Ferdinand Kolbaba.
Starosta No a není vám na tom něco divnýho?
Rudolf Ne.
Starosta Zalaba a Kolbaba. Vždyť je v těch příjmeních samá baba.
Rudolf Hele, takže podle tebe jsi starosta od narození.
Starosta Proč?
Rudolf Jak se jmenuješ?
Starosta To víš. Rostislav Augusta
Rudolf Takže Augusta Rosťa. Opakuj to několikrát.
Starosta Augusta Rosťa Augusta Rosťa Augu starosta. No jo! Ale Já vám chci vytáhnout tu žumpu. Přijedu zítra.
Ferda No konečně. Už nám to teče po zahradě.
Rudolf Hele, zítra nemůžeme. Nešlo by to pozítří?
Ferda Proč bychom nemohli? Ty něco plánuješ?
Rudolf Jo. Snídani.
Ferda Snídani? Ježišmarijá, snídaně. No jo, zítra to nejde, starosto.
Starosta Jindy nemůžu. Jestli to zítra nevytáhnu, budu moct až tak za čtrnáct dní. No, a jestli chcete v klidu snídat, přijedu po snídani. Tak čau. Odchází.
Rudolf No a máme to. Jestli tomu dobře rozumím, zítra ráno nám přinese snídani Anna, hned nato vycucne starosta žumpu, Anna ten smrad nepřežije, uteče a potom nedejbůh se sem nakvartýruje moje nenormální sestřenice. Tak tohle ti nepřeju. Hele, ráno si vezmu holinky a radši se zdekuju na houby. Ale až po snídani.
Ferda Přeháníš. Myslím, že to dobře dopadne.
Rudolf Ty radši nemysli.
Ferda Rudo, já myslím, že je zítra sobota.
Rudolf No a?
Ferda No!
Rudolf Co? No!
Ferda Nedělej, že si nepamatuješ.
Rudolf Co si mám pamatovat?
Ferda Prohrál jsi v kartách. A sázka byla o to, že budeš celou sobotu mluvit ve verších.
Rudolf Hele, tys to bral vážně?
Ferda Jestli to nedodržíš, už ti nebudu nikdy prát trenky.
Rudolf Tak tedy jo. Ale před Annou ne.
Ferda Když celý den, tak i před Annou.
Rudolf O to větší důvod je, abych šel na houby.

Scéna 2

Vchod do stavení (lavička, dveře) Rudolf vychází v pyžamu.
Rudolf Dobré ráno sluníčko, vyspal jsem se maličko. Měl jsem dneska pěkný sen, že bude krásný slunný den. Přichází Anna.
Anna Dobré ráno, nejdu pozdě?
Rudolf Krásná Anna chodí z rána, i když není objednána. Jistě mě to mrzí, že jde takhle brzy. Rudolf totiž ještě chrní, jdu ho vzbudit, dám mu zrní. On pak vždycky pěkně vrní. Odchází.
Anna Cože? Jaký zrní? V mužích jsem se nikdy nevyznala, tak nevím, co se divím. Vyndává z tašky snídani a rozkládá ji na lavici. Vzápětí přichází Rudolf a tlačí na invalidním vozíku spícího Rudolfa, objímajícího medvídka.
Anna On je invalidní?
Rudolf Ne, jen nerad vstává, Ferda se na Rudolfa podívá jedním okem, ten pochopí, že má veršovat a dodá - a je líný jako kráva.
Ferda Dobré ráno Aničko, vy jste jako sluníčko.
Rudolf Hele, rýmovat mám já, né? Důvody mám pádné.
Ferda Radši mlč. Nebo nám Anička zdrhne dřív, než přijede hovno… fekál.
Anna Tady máte snídani. Skočím do kuchyně a uvařím kakao. Jde do domu. Přichází Adéla, nese hrnec.
Adéla Nazdar dědci. Tady je ta zelňačka. Kde budu bydlet?
Rudolf Hele, co tady chcete? Ferda se podívá na Rudolfa. Ach lidé bděte.
Ferda Kamarád je trochu zmatený. Tu zelňačku samozřejmě bereme, ale jak jste se dozvěděla, Nedopoví.
Adéla Já jsem Adéla. Včera jsme se domluvili na netu. Je tady krásně. Určitě se mnou budete muset být spokojeni. Přichází starosta s hadicí.
Starosta Tak jsem tady hoši. Koukám, že máte návštěvu, tak to jen hodím dovnitř a jdu vás cucat. Vychází Anna s kakaem, pokládá ho na lavici.
Adéla Anno!
Anna Panebože!
Adéla Co tady děláš? Ty mi zahejbáš s dědkama?
Anna Nene lásko, to tak jen vypadá, to je můj strýček. Přece víš, že bych tě nikdy nepodvedla.
Adéla Nelži! Už delší dobu mám pocit, že chceš zdrhnout. Přitom já tě tak miluju. Nesmíš mě opustit!
Anna A co tady vlastně děláš ty? A co je tohle? Zelňačka? Jestli tomuhle říkáš láska? To se radši zaprodám chlapům. Uteče do domu a Adéla za ní. Zevnitř je slyšet hádka.
Starosta Co to bylo? Vy pronajímáte pokoje lesbám?
Rudolf Ale kdeže. To jsou naše neteře. Nejsou vleže, mají rovné páteře.
Starosta Hoši hoši. Abyste se nedostali do průšvihu. No nic, jdu to vycucnout. Odchází.
Rudolf Sice bych si dal snídani, ale radši jdu na ty houby. Ferda se podívá na Rudolfa. Nejraději bych jel na koni, než poslouchat hlásný trouby. Odchází.
Ferda Panebože, co jsme ti udělali. Teď tady už chybí jenom ta Ruďánkova sestřenice. Hádka z domu utichá. Přichází Leny.
Leny Dobrý den. Bydlí tady Rudolf Zalaba?
Ferda Přerostlej králík! Pane Bože, nemusíš mi plnit každý přání, které vyslovím. Kdepak Zalaba. Ten bydlí už půl roku v Praze. Já tady žiju se dvěma lesbama. Pustí se do snídaně. Zrovna se domlouvají, kterou z nich otěhotním. Chcete taky? Nabídne ženě vánočku.
Leny Ne, díky nechci otěhotnět.
Ferda Po vánočce? Z domu vychází obě objímající se ženy.
Adéla Ferdásku, my to bereme obě.
Leny To jako obě najednou? Nechci vám do toho mluvit, ale nebylo by lepší postupně? Tady pánovi je už taky, no není nejmladší. Aby to s ním neseklo.
Ferda Moment! Děvčata, o tom já nemůžu rozhodovat. Bydlím tady s kolegou a on do toho má taky co mluvit.
Leny K sakru, co to tady tak strašně smrdí?
Adéla To je hroznej smrad.
Anna Musím se schovat, nebo se pozvracím. Všechny tři ženy se nahrnou do domu.
Ferda Co dělaj? Začichá. Jsou to obyčejný hovna. Nakoukne oknem dovnitř. Do pytle, už tam jsou tři. Jak tohle dopadne? Pustí se do snídaně. Přichází Rudolf.
Rudolf Šel jsem na houby, našel jsem houby a bolí mě klouby. Hele, už jsou pryč?
Ferda Ssss. Má plnou pusu.
Rudolf Ty nesyč. Nebo vezmu na tě bič.
Ferda Ssssou uvnitř.
Rudolf Teď už jenom chybí, aby dorazila i sestřenice.
Ferda Ta je tam taky. A rým?
Rudolf Pět ran do čepice. Hele, co budeme dělat?
Ferda Svlíkneme se a budeme běhat. Nech už toho rýmování. Za prvé mi to leze na nervy a za druhé se tvůj mozek zabývá zbytečnostmi, než aby přemýšlel o důležitých věcech. Nejdůležitější je, jak se jich zbavit.
Rudolf To tedy ne. Napsals adresu? Napsal. Malilinkatej omyl. Tak se starej. Za druhé. Chtěl jsi kuchařku? Chtěl. Tak vybírej. A za třetí, jestli přestanu rýmovat, tak zjistím skutečný stav věci a půjdu se oběsit. A kromě toho mám hlad.
Ferda Co kdybychom je… Nedopoví, protože přichází další žena s kufry.
Rudolf Dobrý den. Hledáte někoho?
Jana Dobrý den. Jsem tady dobře u pana Františka Váni?
Ferda To jsem já.
Jana Jmenuji se Jana. Voda mi vyplavila byt a včera mi oznámili, že náš dům bude muset být zbourán. Už čtrnáct dní bydlím ve školní tělocvičně. Vaše nabídka mi přišla zajímavá. Po večerech dělám brigádu ve fásvůdu. Jestli chcete, mohla bych dnes udělat k obědu slavnostní řízek s bramborovým salátem, nebo knedlo zelo.
Ferda To je jednání. Bereme vás i s kufry.
Rudolf Máme ale malý problém.
Jana A jéje. Vy už mě nechcete?
Ferda Chceme, chceme, jen se v domečku usadily dvě lesby a přerostlej králík.
Jana To mi připomíná jednu pohádku z mládí. Tam taky zvířátka vyhnala loupežníky z domečku, aby se tam místo nich nastěhovala. Co mohu udělat, abych vám pomohla vypudit ty loupežníky?
Rudolf Hele, já tu pohádku znám. Asi by byla blbost napodobovat zvířátka a vlézt jeden druhému na záda. Stejně by náš zpěv asi loupežníky nevyhnal. Nejsme Husité.
Ferda Já bych věděl. Když už jsem to takhle zvoral, tak bych to mohl napravit.
Rudolf Hele Ferdo, prosím tě, nemysli. Víš přece, jak to vždycky dopadne.
Ferda Tentokrát slibuji, že to vyjde.
Jana Nevím, jaké máte s panem Ferdinandem zkušenosti, ale já bych mu věřila. Ostatně, jestli nemáte nějaký návrh, tak ho nechte mluvit.
Rudolf Dobrá. Ferda pošeptá něco Janě a Rudolfovi a oni nadšeně souhlasí.
Ferda Tak já pro ně dojdu. Vchází do chalupy a za chvíli přivádí všechny tři ženy.
Leny Ahoj Ruďánku. Vrhne se bratranci kolem krku. Adéla a Anna se posadí na lavici.
Rudolf No to je radosti. Hele, tys nepochopila, že hledáme kuchařku?
Leny Nikoho lepšího nenajdeš. Naučila jsem se spoustu nových postupů a receptů. Umím například guláš ze soji, nebo zeleninové karbenátky.
Rudolf No právě. Lenko, my nejsme králíci. Hele, my máme rádi maso a chceme se normálně nažrat. Leny zklamaně odchází pryč.
Ferda Vážené dámy. Sháníme kuchařku. To víte. Ovšem nevíte, že se naše adresa dostala do oběhu omylem. Chtěli jsme původně udělat konkurz on line. Ale když už jste zde, uděláme konkurz tady. Bude se skládat ze dvou zkoušek. Teoretické a praktické. První bude praktická. Máte za úkol udělat jakékoli jídlo z materiálu, který najdete v chalupě.
Adéla Já už nakoukla do lednice i spíže. Není tam zhola nic, k požívání. Nikomu tady nebudeme dělat šaška. Anno pojď.
Anna Nikam nejdu. Zkusím udělat jídlo z ničeho.
Adéla Aničko, už nikdy tě nebudu peskovat. Slibuju. Lásko.
Anna Dobrá, ale to bylo naposledy. A budeš dávat prkýnko dolů. A budeš si utírat boty do rohožky. A budeš po sobě umývat vanu. A…Obě odchází.
Rudolf To bychom měli. Vítám vás u nás. Jste vítězka konkurzu.
Jana Myslím, že aby bylo vše spravedlivé, měla bych konkurz dokončit. Jdu do domu a uvařím něco z ničeho. Teprve pak mě můžete přivítat. Odchází. Ferda s Rudolfem si sedají na lavičku.
Ferda Co myslíš, že nám uvaří? Já bych chtěl husu.
Rudolf Asi jsi zapomněl na to, že uvnitř žádná husa není. Pokud nemyslíš, paní Janu. Z toho, co tam najde, udělá maximálně krupicovou kaši.
Ferda Tu já miluju.
Rudolf Janu, nebo kaši?
Ferda Obě. Pamatuješ, jak jsi vařil krupicovou kaši? Spleti sis krupici s cukrem.
Rudolf Hele, hele. Nespletl. Na tom cukru bylo jasně napsáno krupice.
Ferda Já bych si dal neplavce.
Rudolf Cože? Jaké neplavce?
Ferda Utopence.
Rudolf Nebo jak jsi uvařil tu mrtvou mrkev. Chtěl jsi ji udusit a spíš jsi ji přidusil.
Ferda Škoda toho hrnce.
Rudolf Stejně jsme to dobře zařídili. Zvládli jsme tu tvoji malilinkatou chybu bez ztráty hvězdičky. Přichází starosta
Starosta Kluci, průšvih. Co jste to udělali. Žene se sem asi čtyřicet ženskejch. Hledají váš dům. Poslal jsem je na druhou stranu, ale jak to zjistí, máte je tady.
Rudolf Jdu na houby. Hele, nenechám se kvůli malilinkatýmu omylu zlynčovat.
Ferda To je konec.
Starosta Konec? Tak to se klaníme a přejeme divákům pěkný večer. Já mizím. Odchází.
Rudolf Já taky.
Ferda Já taky.
Všichni herci přichází na scénu a klaní se. Pak jeden z nich řekne: Dávejte si dobrý pozor, co děláte na internetu. Mohlo by se vám stát totéž. Ty ženský už jdou mažeme.
Konec