O umění

Osoby:

 

Bouřlivák - věhlasný básník

Martan - básník

Ctimír - básník a věhlasný hudebník

Žluťák - prostě Žluťák

 

 

Odehrává se v parku kdesi v Čechách.

 

 

 

Bouřlivák a Martan sedí na lavičce v parku.

 

Martan:

"Já mám člověče takovou depku...! Budu se z toho muset vypsat."

 

Bouřlivák

"Hmm... to je překvapení. O čem to bude?"

 

Martan:

"Co myslíš?"

 

Bourlivák:

"No to... já nevím... báseň asi... co chceš psát..."

 

Martan:

" Jo tohle... no báseň, samozřejmě."

 

Bouřlivák:

"No dobrá, ale o čem?"

 

Martan:

"No o té depresi, přece!"

 

Bouřlivák si povzdechne

 

 

Na scénu přichází Ctimír.

Zastaví se před lavičkou.

 

Ctimír:

"To je hrozný jak to umění upadá, všimli jste si?"

 

Bouřlivák:

"Že to říkáš zrovna ty!"

 

Ctimír:

"Jednou jsem byl s orchestrem ve Vídni a..."

 

Bouřlivák k Martanovi:

"Už mě ten Liter začíná štvát, chápeš to? Ty lidi... to nejsou básníci jako... já... chápeš to? Oni si na básníky jenom hrajou!"

 

Ctimir:

"... a když jsme dohráli, tak za mnou přišel dirigent a řekl mi...

 

Martan k Bouřlivákovi:

"Jak jako hrajou? Jakože jenom koušou tužku a vzhlížej k nebesům?"

 

Ctimír:

"... nejlepší. Nejlepší! Chápete to?"

 

Bouřlivák k Ctimírovi:

"Ty jsi tu ještě?"

 

Martan:

"Já mám depresi, musím napsat tu báseň!"

 

Bouřlivák:

"Bude rýmovaná?"

 

Martan:

"Jistěže ne!"

 

Bouřlivák:

"Proč ne? Neumíš rýmovat?"

 

Martan:

"Jistěže umím! Ale báseň o depresi nemůže být rýmovaná, nebyla by potom uvěřitelná! Lidi by si říkali: on to jenom hraje, žádnou depresi nemá, když má náladu rýmovat...

Chápeš? Deprese musí být z nitra! Nesouvislá... bolestná, jako výkřik!"

 

Ctimír:

"Já jsem byl jednou s orchestrem v Americe a potkal jsem tam Chicka..."

 

Bouřlivák k Martanovi:

"Já si myslím, že je to o tom, že se lidi málo modlej... málo věří v Boha a pak jim chybí ta skromnost, pokora a cit pro skutečné umění! Každej trouba si pak myslí, že je básník a přitom těch opravdových je nás tak málo..."

 

Ctimir:

"... nejlepší. Nejlepší! Chápete to?"

 

 

Na scénu přichází Žluťák

 

Bouřlivák:

"No jo, my o vlku..."

 

Žluťák:

"Nazdar! Co tu řešíte?"

 

Bouřlivák:

"To bys nepochopil!"

 

Martan:

"Kam jdeš?"

 

Žluťák:

"Musím do papírnictví, překousl jsem si tužku."

 

Bouřlivák:

"Já kupuju zásadně verzatilky."

 

Martan:

"Já kupuju zednický. Sice se s nima nedá psát, ale o to větší mám pak depku a lidi to na tom textu poznaj..."

 

Ctimíř:

"Já... jsem byl jednou..."

 

Bouřlivák:

"Ach jo..."

 

Ctimír:

"... v thajským bordelu..."

 

Žluťák:

"Ale!"

přisedne si k Bouřlivákovi a Martanovi a všichni tři poslouchají Ctimírovo vyprávění...

 

 

 

Konec.