Poslední sklenice vína

Jedná se o komorní televizní inscenaci pro čtyři herce: dva muže a dvě dámy. Jde o tragikomický průřez letního večera na srazu bývalých spolužáků po padesáti letech, na který se dostaví jen bývalá spolužačka Bláža s vrstevníkem Fandou. Cílem je ukázat dva naprosto odlišné světy hlavních aktérů: Bývalé nejhorší studentky Bláži, která díky své vychytralosti v životě uspěla, ovšem jejíž inteligence je nízko pod hranicí průměru. Zatímco bývalý primus třídy, Fanda, skromný smolař, se v životě prosadit nedokázal. V každé situaci se postavil na tu nesprávnou stranu. Vedlejší mužskou postavou je hospodský Jaroušek, prošedivělý a úslužný muž, představující jejich svědomí. Vedlejší ženskou postavou je Fandova dcera Vlasta. Plánovaná stopáž filmu 45. minut. Příběh vertikální a uzavřený.

Příběh ožívá příjezdem okázale nastrojené Bláži do restaurace, kde se má slezina odehrávat. Jaké překvapení, když u dlouhého stolu sedí opuštěný bývalý třídní šprt a outsaider Fanda. Jeho laciný oblek a unavená pobledlá tvář dokazují nelehký život, možná i příznaky nemoci. Rozpaky nad podivnou situací vystřídají u Bláži nezkrotnou touhu chopit se příležitosti a začít dominovat. Barvitě tak Fandovi líčí svůj bohatý život prosycený zájmem, láskou i pozorností mužů. Popisuje dvě úžasná manželství: první do roku 1990 s vysokým funkcionářem, ale i druhé, rovněž velmi vydařené, s vlivným a solventním podnikatelem. Vyzdvihuje své dvě dcery, které o ni s láskou pečují, navštěvují ji v její krásné vilce a každoročně ji berou na dovolenou k moři. Fanda v tichosti a skromně naslouchá. Když konečně dostává příležitost, stroze odhaluje svou patnáctiletou samotu, když po ztrátě milované ženy zůstal vdovcem a nezbytný servis mu zajišťuje jediná dcera Vlasta.
Když ani po delší době nikdo z bývalých spolužáků nepřichází, začíná být Bláža nervózní. Nesmělý Fanda nakonec vychází s pravdou ven: celou slezinu zrežíroval jen a pouze na oko, pod záminkou být naposledy v životě s Blážou o samotě. Blážu nejprve zaplavuje zlost. Primárním argumentem je maloměšťácká malost, když nikdo neuvidí její překrásné šaty ušité výhradně pro onu slavnostní událost. Když však zahlédne Fandovu penězi nabitou peněženku, mění výraz i silná slova a nastavuje vlídnější tvář. A jelikož se restaurace pomalu vylidňuje, vyzývá dvojice hospodského Jarouška, aby si přisednul a spoludotvářel jejich společnost. Sympatický prošedivělý Jaroušek ochotně vyhovuje a začleňuje se do živého rozhoru. S přibývajícím časem stoupá i hladina vypitého alkoholu v důsledku čehož padají i drobnější zábrany.

Zatímco klidný a vyrovnaný hospodský vyzívá k odchodu, alkoholem posilněný Fanda nabízí další pokračování u něho v bytě. Bláža dělá zprvu drahoty, ale nakonec souhlasí. Trio poté restauraci opouští.
Fandův byt je nedaleko od restaurace, a tak trojice odchází prázdnou a tichou ulicí pěšky. Obloha je plná hvězd a všichni tři si rázem připadají hrozně mladí a svobodní. Hlasitě si prozpěvují písničky z mládí. Zatímco oba pánové utíkají ke stromu, aby vykonali nutnou potřebu, Bláža se ztrácí z dohledu. Jen hlasité sténání a pláč ji prozradí schoulenou na opuštěné lavičce. Pod návalem emocí a vypitých mnoha sklenic těžkého vína se zpovídá ze svého zpackaného života, kterým prošla. Proklíná obě manželství, v kterých byla jen za služku a trpce snášela potupné opovržení. Dovolává se nezájmu obou dcer, které nadevše miluje, ale které se k ní na stará kolena otočily zády. Chtěla by všechno vrátit zpět, ale je příliš stará na nápravu, na nový pravdivý život. Utěšující chlácholení Fandy a Jarouška v Bláže vyvolává návaly ještě větší agresivity, která ovšem opadá stejně rychle, jako se zrodila. Nakonec všichni tři zamíří do Fandova bytu. Fandův skromný byt se tak stává zpovědnicí obou zestárlých spolužáků a neutrální hospodský je postaven do role kněze. Stává se jejich vlastním svědomím, vrbou i nevyslyšenou touhou i prosbou za odpuštění. Desítky let opomíjené Fandovo vyznání lásky se u Bláži setkává s emocionálním sentimentem. Fanda přiznává, že trpí nevyléčitelnou nemocí a zbývají mu jen měsíce života. Bláža vzpomíná na své dětství, na chvíle, kdy byla nejšťastnější. Kolem půlnoci se společnost rozhodne večírek rozpustit. Plánovitě přichází i Fandova dcera Vlasta, která přišla zkontrolovat otcův zdravotní stav po oslavě a ochotně se nabízí, že Blážu s hospodským odveze autem domů. Oba souhlasí. Přichází bolestné rozloučení a následuje definitivní rozchod.

Závěrem Fandova dcera rozváží hosty autem domů. Zatímco hospodský vystupuje před svým domem, Bláža se dožaduje výstupu kdesi uprostřed města. Chování Bláži připadá Vlastě více než podivné, přesto přání vyhovuje. Když Vlasta konečně odjíždí, nastupuje Bláža do posledního nočního autobusu, který ji přiváží nikoli k přepychové vile, jakou si vysnila, ale před šedivou budovu domova důchodců, kde tráví v osamění poslední chvíle svého života.

konec