Království (Zlo)Zvyků

SCÉNA I. BABKY SEDÍ NA KRAJI PÓDIA

BABKA 2: „Kdesi za třemi horami, devíti vodami a mořem bláznovství se rozkládalo jedno malé ale o to podivuhodnější královstvíčko.

BABKA 1: „Poddaní zde žili spokojeně, tak jak to měli ve zvyku. Čeládka, jak měla ve zvyku, plnila rozkazy krále. A tak se stalo královským zvykem žít si na vysoké noze a o nic se nestarat.“

BABKA 1: „Nu posuďte sami dle toho, jak vypadá takové obyčejné královské ráno.“

BABKA 2 kouká na hodinky: „Pokud mě zrak nešálí, je právě 6:45 a panu králi začíná zvonit budík, který si natáčí každý večer před usnutím, je to prostě jeho zvyk.“

 

 

SCÉNA II. KRÁLOVSKÝ TRŮN

KRÁL vychází zpoza kulis, během písně se protahuje, zívá, chodí sem a tam a čistí si zuby a pak usedá na trůn PÍSEŇ „MÁME TU DALŠÍ DOBRÝ DEN“ 1:44

KRÁL: „Sluho! Komorná! Kde jste kdo?“

Na pódium chvatně přichází SLUHA s KOMORNOU.

SLUHA, KOMORNÁ: „Dobré ráno Vaše královská milosti.“

KRÁL: „Vyřiďte v kuchyni, že si dám svou obvyklou ranní kávu a rohlíčky ať jsou dnes obzvláště vypečené.“

SLUHA: „Ale jistě, beze všeho, jak si račte přát. Káva s mlíčkem a kostkou cukru, přesně tak jste zvyklý ji pít.“

KOMORNÁ vytahuje papír, tužku a píše objednávku: „Káva s mlíčkem a kostkou cukru, rohlíčky obzvláště vypečené.“

SLUHA a KOMORNÁ odchází do kuchyně.

 

 

SCÉNA II. KUCHYNĚ

V kuchyni se kuchtíci plně věnují své práci, drží hrnce, míchají vařečkami v hrncích a přitom tancují.

PÍSEŇ „KUCHAŘSKÁ“ 0:55

KUCHTÍK VAŠÍK: „Tak co to bude? Káva a rohlíčky? A neříkal náhodou, aby byly obzvláště vypečené?“

KOMORNÁ: „Jako bys ho neznal...“

BABKA 1: „Komorná měla pravdu, vrchní kuchtík Vašík vlastně ani nic jiného nečekal, už si na tu denně se opakující objednávku takříkajíc zvykl.“

BABKA 2: „Okamžitě zalil hrníček horkou kávou, podal komorné talířek s připraveným rohlíčkem a již spěchal připravovat oběd.“

BABKA 1: „Komorná vzala hrníček, sluha talířek a chvatně spěchali do královské jídelny, kde král snídával, ale to už probouzela paní královna.“

 

 

SCÉNA III. KRÁLOVSKÝ TRŮN

BABKA 2: „Po běžných ranních rituálech královna usedá se zrcátkem na trůn a jak má jako vždy ve zvyku, začíná se rozmlouvat.“

BABKA 1: „Ona totiž tvrdí...“

KRÁLOVNA: „Jazyk a správná výslovnost je dobrá vizitka králů a královen. Králi! No kde jsi? Máme naši pravidelnou vyslovovací chvilku.“

Král neochotně přichází, usedá na trůn.

BABKA 2: „Jen tak mezi námi, král si o královniných jazykolamových hrátkách myslel svoje. Kdyby ho učila anglicky, to by mu aspoň bylo k něčemu.“

BABKA 1: „Vždyť i v pohádkové říši je tento jazyk obchodní řečí číslo 1 a domlouvat případné světové neshody půjde snáze anglicky než s dokonalou výslovností, které však nikdo nebude rozumět.“

BABKA 2: „I když to všechno královna dobře věděla, svou vášeň nikdy nedokázala ovládnout.“

KRÁLOVNA sedí vzpřímeně na trůnu, v ruce má zrcátko, KRÁL obrací oči vzhůru, ona důležitě artikuluje: „Král s královnou kralují království. Zkus si to teď ty.“

KRÁL: „Nechci tě rušit má drahá ve tvém mistrovském výkonu, klidně pokračuj.“ král zíve

KRÁLOVNA: „Strč prst skrz krk. Lo-dy-ha, lo-dy-ha. Nenaolejuje-li to Jůlie, naolejuji to já.“

KRÁLOVNA si stoupá se zrcátkem, přechází přes pódium a zpívá na PÍSEŇ „JSEM VÁŠNIVÁ“ 0:42

KRÁL nenápadně během písničky mizí za kulisy. KRÁLOVNA dozpívá a když zjistí, že zmizel, křičí: „Ještě jsme neskončili, no počkej!“ a odchází ho hledat za kulisy.

 

 

SCÉNA IV. KOMNATA PRINCEZNY

PRINCEZNA MLSALKA naštvaně vychází zpoza kulisy, za zády má KOMORNOU, princezna si naštvaně dupne křičí na ni: „Takový šaty jsem nechtěla, říkala jsem ti včera, ať mi nachystáš ty bílý! No počkej, až to řeknu tatíčkovi!“

...