Kašpárek, dráček a liška

Vypravěč:
Bylo vám tu jedno království kdysi,
bez peněz, pravda, však hrdé mělo rysy.
…a to již ze zvyku propadlo smutku,
neboť k nim přiletěl drak, velký vskutku.

A že tam pohádek znali dost, věru,
došlo jim, že drak chce královskou dceru.
Princezna zděšená zamkla se v komnatách,
celičká říše má o tu holku strach.

No jo, jenže chudý král neměl na rytíře,
…a tak poslal kašpárka v nejlepší své víře,
ať příjde s nějakým svým typem,
a porazí draka ostrovtipem.

Kašpárek:
Ach, „použij hlavu,“ to se králi poví,
Jak ale na tu stvůru jít, kdo ví?

Vypravěč:
Tváří se kašpárek po jednou vážně.

Kašpárek:
Draka jsem ještě neporážel.

Vypravěč:
Vleče se nešťastně k drakově sluji,
nad těžkou hlavou mu obláčky plují.
Vtom, v prostřed cesty, tam narazí na lišku,
jak si ho prohlíží v zrzavém kožíšku.

Liška:
Kampak se kašpárku tak smutně ploužíš,
ty, který po srandě vždy nejvíc toužíš?
Usměj se, zaskotač, předveď své kejkle,
smutek v tak krásný den? To přece nejde.

Kašpárek:
Ach liško, Zrzečko, kdybys jen věděla,
dneska mě namísto legrace čeká drak.
Musím dnes zařídit, jak to nemám zdání,
že se drak princezny vzdá do svítání.

Liška:
A ten drak požádal o dceru krále?

Kašpárek:
Ještě ne, jenomže… tak je to stále.

Vypravěč:
Liška se zamyslí

Liška:
Už víš, jak na něj?

Kašpárek:
Ještě ne, nevím jak užívat zbraně.

Liška:
Tak použij co je tvou nevětší zbraní,
radostně kašpárku jdem za tou saní.
Jestli ti ohledně draka můžu radit,
zkusme se s ním nejdříve jako skamarádit.
Buď na něj milý a vesele povídej,
nápad se dostaví, jenom mu šanci dej.

Vypravěč:
Kašpárek poslechl tu liščí radu,
pěkně se narovnal, vyzdvihl bradu.
Vesele s elánem k draku se vypravil,
když nejste sami, jste vždycky víc plní sil.

Od dračí sluje jde nádherná vůně,
houbovou polévku vaří drak umně.
Ta stvůra nebude, jen ještěr líný,
kuchtí, až těm dvoum se sbíhají sliny.

A hleďme, když lišku a kašpárka zahlédne,
radostně přeje jim překrásné poledne.
Nadšeně litá saň hned pro tři prostírá,

Drak:
Pojdte dál, návštěva! Hosty moc nemívám.

Vypravěč:
Výborná polévka z hřibů a hub,
snědla se rychleji, než jeden by dup.
A když už kašpárek měl draka skoro rád,
trochu se osmělil, jal se ho vyptávat.

Kašpárek:
Pověz mi dráčku, když jsme teď jak braši,
pročpak ty vlastně chceš princeznu naši?

Vypravěč:
Na to až na bok se smíchy drak svalil.

Drak:
Proč bych měl nějakou princeznu chtít?

Vypravěč:
Pravil.

Drak:
Vždyť princezny jsou holky líné,
vařit beztak umí bídně.
Neperou a neuklízí,
vůbec nemaj srdce ryzí,
myslí jenom na parádu,
tu fakt nechám v jejím hradu.

Kašpárek:
Tak proč jsi tedy v naší říši?
vždyť o dracích přec všude píší….

Drak:
Ne princezny, ale hřiby, voní až k nám z vašich lesů,
a já se tu hodlám zdržet, domů jich tolik neunesu.

Vypravěč:
Smáli se dlouho tam ve sluji u stolu,
veselým lidem je nejlépe pospolu,
až liška Zrzečka po chvíli říká:

Liška:
a nestojí, kašpárku váš král o kuchtíka?
S tím jeho umem je škoda ho v jeskyni,
vsadím se, že všechny kuchaře zastíní.

Vypravěč:
Nad tím hned kašpárek pokýval hlavou

Kašpárek:
Opět jsi vnukla mi myšlenku pravou.
U nás je jedinou kuchařkou princezna,
ta vaří otřesně (vařit neumí), i když je líbezná.
Drak, který umí být tak dobrým kuchařem,
na našem hradě by mohl se líbit všem.

Vypravěč:
A že drak souhlasil, hned tak učinili,
od těch dob šťastně až do smrti žili.