O králi, který měl rýmu

SCÉNA I. PODZÁMČÍ

Na scénu přichází Babka s Dědkem. Sedají si k lesu.

Babka: „Poslyšte pohádku diváci milí, jak si bacily na jednoho krále počíhaly.

Dědek: „Jak se to stalo? My vám to povíme.“

Babka: „Nastražte uši a upřete svůj zrak na les, tam náš příběh právě teď začíná.“

Přicházejí král s královnou ruku v ruce, debatují na slunné procházce.

Dědek: „Král s královnou se jednoho slunného dne procházeli v podzámčí.“

Král Jindřich: „Má drahá Ludmilo, dnes je ale krásně. Naše království vzkvétá. Poddaní si žijí spokojeně. Máme se doslova jako v pohádce.“

Královna Ludmila: „Máte pravdu Jindřichu. Kde kdo by nám mohl závidět. Navíc náš syn dospívá a vy mu již brzo předáte své královské povinnosti. A budete moci konečně cestovat do všech koutů světa.“

Král Jindřich: „A vy zase jen luštit své oblíbené křížovky.“

Náhle se počasí pokazí, je slyšet vítr, dešťové kapky a blíží se bouřka. (zvuky)

Královna Ludmila: „Vy jste si nevzal deštník Jindřichu? Můžeme se schovat pod ten můj.“

Lije jako z konve, královna nabízí králi, že ho schová.

Král Jindřich: „Ludmilo domů už je to jen, co by kamenem dohodil. Jsem přeci král, mě žádný déšť nerozhází.“

 Královna Ludmila: „Jak myslíte.“, pokrčí rameny, hraje písnička DEŠTÍK (0:40), všichni zpívají, během níž se král Jindřich s královnou Ludmilou procházejí a pak mizí za kulisami.

 

SCÉNA II. KRÁLOVSKÝ TRŮN

 

Babka: „Pozorný divák naší pohádky už asi tuší, že pan král a paní královna nejsou obyčejní vladaři, které známe z pohádek.“

Dědek: „Každý má svou vášeň, pro niž dýchá. Král Jindřich tuze rád jezdí do všech koutů světa.“

Babka: „Ovšem jen prstem po mapě, protože od kralování si nemůže vzít dovolenou.

Přichází král s atlasem, usedá na trůn a jezdí prstem po mapě.

Dědek: „Královna zase velmi ráda luští křížovky a to kdykoli jí to role první dámy dovolí.“

Přichází královna s knihou křížovek a průpiskou, usedá na trůn a hned luští.

Babka: „No posuďte sami.“

Král Jindřich: „Já už se tak těším drahá, až princi Jaroslavovi předám korunu a my si konečně vyjedeme do světa.“

Královna Ludmila: „Jen pokud si budu moci vzít sebou své křížovky.“

Král Jindřich: „Ale jistě drahá. Sluho Lišáku!“

Na scénu přichází Sluha Lišák, stoupá si vedle trůnu, královna luští.

Sluha Lišák: „Volal jste mě můj pane?“

Král Jindřich: „Přiveď mého syna Jaroslava, chci s ním mluvit. A dones mi kapesníky a deku.“

Sluha Lišák: „Jak si račte přát výsosti.“

Sluha Lišák odchází za kulisy.

Král Jindřich: „Já se dnes necítím ve své kůži. Bolí mě hlava, je mi zima a mám plný nos.“

Královna Ludmila: „Nenachladil jste se včera, jak jste zmokl?

...