O víle, která ztratila věneček

SCÉNA I. NA PALOUČKU U LESA

Na scénu přitančí tři víly, hraje instrumentální podklad, po tanci víly usedají do mechu. Zpoza stromů je sleduje Lišák.

Víla Violeta: (nafoukaně)„Máme to my víly bezstarostný život. Rodíme se z rosy, deště a slunečního svitu a naším posláním je jen zpívat a tancovat.“

Víla Vilemína: „Nemáš pravdu sestřičko. Naše magická síla je ve věnečku. Ten si musíme chránit. Přijde-li víla svůj věneček, do týdne se stane člověkem. Díky němu umíme čarovat, věštit budoucnost a léčit nemocné.“

Víla Vilma: „Měly bychom být nápomocné lidem v nouzi. Vodní víly – mořské panny pomáhají námořníkům na rozbouřeném moři. Oblačné víly chrání před mraky a blesky. Horské, lesní a polní víly drží ochrannou ruku nad všemi zbloudilými.“

Víla Violeta: (opět povýšeně) „Cožpak mám svou krásu, taneční nadání a hudební talent plýtvat pro ztracené lidi? To ani náhodou.“

Víla Vilemína: „To nejsou pěkná slova sestřičko. Je pozdě, pojďme spát. Třeba se z toho do rána vyspíš.“

Víly usínají na paloučku. Hraje instrumentální podklad NOC, Lišák vychází ze svého úkrytu. Opatrně našlapuje, aby je nevzbudil a bere víle Violetě věneček z hlavy a spěchá do svého úkrytu.

Lišák: (říká do publika)„To se teprve uvidí, co si namyšlená víla počne bez věnečku.“

Hraje instrumentální podklad RÁNO, víly se probouzejí, Lišák to vše sleduje ze svého úkryty za stromy.

Víla Violeta: (zděšeně) „Kde je můj věneček? Ztratil se!“

Víla Vilma: „My ti říkaly, že se chováš nepěkně.“

Víla Vilemína: „Teď budeš muset jít do světa a obstarat si nový.“

Víly Vilma a Vilemína: „A nezapomeň: nepořídíš-li si ho do týdne, už nikdy nebudeš vílou.“

Víly odchází za kulisy.

SCÉNA II. KŘÍŽEM KRÁŽEM ČESKOU KOTLINOU

Víla Violeta smutně bloudí krajinou.

Víla Violeta: „Jestli věneček do týdne nezískám, stane se ze mě normální děvče. Není času nazbyt. Projdu křížem krážem celou českou kotlinu.“

Zpoza kulis vykoukne Lišák s věnečkem na hlavě.

Lišák: „To jsem zvědavý, jak si naše nafoukaná víla poradí.“

Lišák věší na les ceduli Karlovy Vary.

SCÉNA III. KDESI V KARLOVARSKÉM KRAJI

Víla Violeta zastavuje u cedule Karlovy Vary u chalupy, před kterou stojí hospodář Blažej a hospodyně Anežka.

Víla Violeta: „Jsem víla Violeta a sháním nový věneček.“

Chasník Blažej: „Vítej na Karlovarsku. V podhůří Krušných a Doupovských hor mámeléčebné prameny a lázně. Teče tudy řeka Ohře.“

Děvečka Anežka: „Těžíme hnědé uhlí, vyrábíme u nás broušené sklo, porcelánové skleničky a výborné lázeňské oplatky.“

Víla Violeta: „Věnečky pro víly tu neděláte?“

...