Vlna

Postavy:
Muž
Žralok
Strážný

Uprostřed jeviště stojí muž ve starém roztrhaném oblečení, na rukou má řetězy. Je ozářen bledým kruhovým světlem. V šeru před ním stojí vysoká židle, možná trůn a na něm sedí muž v kostýmu žraloka. V ruce drží sekyru a po pravici má malý stolek s jídlem a pitím. Okolo, tak, aby ani jeden z nich nezasahoval do kruhu světla, stojí dav lidí s rybími hlavami.

Žralok: Lžete!

Muž: Říkám pravdu. Vždyť se nad tím zamyslete. Nebylo by to možné.

Žralok: Nebylo možné? (Zamyslí se, chvíle ticha.) Tak...nebylo možné, říkáte. Mně to přijde docela jasné. Snědl jste ji, mám pravdu?

Muž: (Zoufale se rozhlíží po okolních tvorech.)
Ne! Jistěže ne! Musíte mi věřit!

Žralok: Jak vám máme věřit? Důkazy hovoří jasně. (Nalije si čaj z konvičky do šálku a napije se.) Co byste si myslel vy, být na našem místě? Ta vlna zmizela přímo z moře a vy jste byl poslední, kdo ji viděl. No? Víte vůbec, jak závažný je to čin?

Muž: Já to nebyl!

Žralok: To tvrdíte vy. Jaká je tedy vaše verze příběhu?

Muž: V bezvětří vlny mizí, pane. Také jsem slyšel, že na ně má vliv fáze měsíce...

Žralok: Dost! Mlčte! Takové rouhání!

Z davu rybích hlav se ozve tichý pláč a znepokojené hlasy.

Žralok: (Sekyrou rozbije šálek na stolku na střepy.) Ticho! Za taková tvrzení bych vás měl dát rovnou popravit, jako toho, toho... druhého muže. Minulý měsíc nám totiž snědl měsíc.

Muž: To není možné. Včera jsem ho viděl na obloze.
Žralok: Jistěže ano. Dal jsem mu rozpárat břicho zrovna touhle sekerou. (Potěžká ji v ruce.) Pak se měsíc vrátil zpět na oblohu. A on přitom tvrdil takové nesmysly, pche! Prý nov! NOV! Den, kdy měsíc na chvíli zmizí z oblohy.

Okolní dav se rozchechtá.

Muž: Ale...

Žralok: Žádné ale. Raději nám řekněte, kam jste tu vlnu ukryl, nebo vás čeká stejný osud, jako toho, toho druhého muže.

Muž: (Zoufale.)
Ale pane, říkám vám pravdu. Celou dobu vám říkám pravdu.

Žralok: (Sekyrou rozbije zbylé nádobí na stolku.) Dost! Dost! Stačí! Náš rozhovor je u konce. Doufám, že jste se sebou spokojen.
(Obrací se k davu.)
Dejte mu rozpárat břicho. Vlna se nám jistě brzy vrátí zpět do moře...

Na jeviště vběhne další člověk s rybí hlavou (Strážný) a křičí. Dav mu ustupuje, dokud se nedostane do kruhu světla. Odstrčí obžalovaného muže stranou a obrátí se na Žraloka.

Strážný: Pane! Stalo se něco hrozného! Den byl ukraden!

Z davu se ozvou zděšené výkřiky.

Žralok: (Sekyrou rozbije již prázdný stolek.)
Cože? Už zase? Kdo to byl?! Kdo ho viděl naposledy?

Strážný: (Sklopí oči.)
Já, pane...

Žralok: No tady už přestává všechno! Co jste to jen provedl? Den je nepostradatelný!
(Obratí se k davu.)
Mučte ho, dělejte s ním, co chcete! Hlavně, ať nám ten den vrátí!

Dav odtáhne vzpouzejícího se strážného pryč z jeviště. Na scéně zůstane jen muž a žralok. Chvíli je ticho.

Muž: Tomu se říká noc, pane.