Lovy beze zbraní 5.

 A vichřice běsnila v nových vlnách, zhasínala a znovu se rodila v náhlých a prudkých poryvech, aby nakonec pozvolna utichala, skomírala, zhasla. Na jesenické svahy padl večer a noc. Jaké bude ráno?

Barnet na pochůzce se psem, objevuje za potokem padlého jelena - smutně si ho prohlíží. Záběry na potok za jeho zády, na střechýly ledu, mlčící stromy s ohryzy kůry

Čerstvá sněhová přikrývka brání tajemství mrazivého jitra. Auto jen s námahou stoupá po bílé pláni, která byla kdysi lesní cestou.

A náš přítel, lesník Oldřich Barnet z Karlova pod Pradědem, jde na svou ranní obhlídku. Do tváří ho štípe mráz, nohy se boří do vysokého sněhu, jehož úběl pálí v očích. Myslí na jediné. Jak přežila včerejší večer zvěř? A potom se zastaví, jakoby zasažen. Padlý kus. Mrtvý jelen. Jelen přemožený surovou rukou zimy, která zhasla jeho světla svými ledovými prsty.

Potůček, svědek jeho posledních chvil, nám o nich nepoví nic.

Ohryzy na stromech, kterými se padlý král hor snažil zahnat svíravý pocit hladu, svítí z popraskané kůry jako němí svědkové jeho vůle žít.

Ty stromy kolem, které tak bíle mlčí, viděly smrt. A my se sevřeným hrdlem startujeme motor a vyjíždíme do mlhy, která stoupá z dolin.

    Jedeme k radostnějšímu cíli.
    Baladické Jeseníky necháváme za sebou.
   

 Krkonoše, lesy, potoky, barevná okna a lomenice chalup. Spolu s lesáky   
vcházíme do obůrky - pozorujeme zvěř, série záběrů na ploty kolem obůrky.   
Lesáci jdou oborou ke krmelci. Pozoruje je srnec.   
   
   

 Sluneční odpoledne nás vítá v Krkonoších, zvoní potůčkem a červená se okenicemi chalup, ve které najdeme nové přátele.
    Zvědavost je však silnější než únava. A tak naše první kroky vedou k zařízení, které vymysleli lidé pro záchranu zvěře i lesa.
    Vcházíme do malé, pětihektarové obůrky, do které lesáci z Dolního Dvora u Vrchlabí soustředili jelení zvěř z celého okolí.
    Tady, v bezpečí jejich plotů, obklopena neustálou péčí, jeleni i srnčí bezpečně přezimují.
    Ploty, ploty, ploty a ohbí záskoků, kterými zvěř do obůrky vchází.
    Tady, pod pečlivým dohledem, vydatně krmena tráví zimu.
    Druhým, neméně důležitým cílem tohoto zařízení je ochrana lesních porostů, hlavně smrkových, trpících v zimě ohryzem zvěře.
    Tady, v obůrce, zvěř neškodí. Při intenzivním krmení hladem netrpí. A lesy kolem obůrky tak zůstanou krásné, zdravé a nepoškozené.
   

Lesníci berou granulované krmivo a kaštany, jdou ke krmelci, vysypávají krmivo do korýtka.   
Řada jelenů, jdoucích ke krmelci.   
   
   

V obůrce je téměř padesát jelenů i hodně srnčí zvěře.
    Starat se o ně není zrovna snadné. Zima se denně ptá, co jsi, člověče od lesa, dělal v létě.
    Krmiva musí být dostatek.
    Kaštany, žaludy, luskoviny a nejrůznější směsi granulovaných krmiv, obohacených vitamíny a minerály, patří ke krmivům jaderným. Z hlediska stravitelnosti a vysokého obsahu živin jsou to krmiva nejcennější.
    A zvěř je má také nejraději.
    Srnci si už zvykli na své dobrodince, jeleni k plným korýtkům krmelce chodí v celých procesích.
   

Lesáci řezají kedlubny a řepu na řízky, záběry na silážní jámy z letnin,   
berou z jámy siláž, zavírají ji a dávají siláž do krmítka.   
   

Krmná řepa, kedlubny, podřadné brambory a tominambury patří ke krmivům dužnatým. Jsou důležitým zdrojem vody v potravě a mají i příznivé dietetické účinky.
    V blízkosti krmelce jsme našli i silážní jámu, ke které nás zavedla pronikavá a příjemná vůně kvasícího maliní, ostružiní a jahodí.
    Víte, jak se taková silážní jáma zakládá?
    Rostlinná hmota, maliní, ostružiní, lesní byliny, borůvčí nebo i vřes se nařeže asi na pět cm dlouhé kousky a pěchuje se po vrstvách do jámy, která se po naplnění vzduchotěsně uzavře. Při správném silážování nastane mléčné kvašení, které uchovává v krmivu živiny a vitamíny a poskytne zvěři zvlášť v předjarní době šťavnatá rostlinná pletiva.
   

Lesáci nakonec berou seno, jeleni se stahují ke krmítkům, lesáci otvírají   
okno v krmelci a pozorují, jak zvěř žere. Dlouhá pasáž záběrů na krásu jelení zvěře.   
   
   

A nakonec je bohatě prostřený jelení stůl doplněn náručí sušeného sena, jetele a vojtěšky.
    A teď už dobrou chuť, naši milí! Zveme vás k bohaté tabuli, která vám dá zapomenout na strasti zimy! Budeme vás při ní pozorovat.
    Budeme sledovat, co vám chybí, čeho se vám nedostává, jestli jste zdraví, bez příznaku nemoci.
    Jsme tu v obůrce s vámi. A jsme při vás, ať si jen zima skřípe, svými mrazivými zuby, ať hrozí svými plískanicemi a sněhy.
    Tady jste v bezpečí.
    Tady na vás nedosáhne smrt.
    Tam kdesi nad kopci se už zvedá vítr a hladové vrány do něj buší černotou svých křídel, tam kdesi na kopci zívá šelma hlad a mrazem praskající lesy se protahují závěji, které neznají slitování.
    Nemyslete na ně. Dáme vám vše, co potřebujete.
    A vy, krásní a zdraví, elegantní a vznešení, nám za to vykřísnete úderem svých kopýtek první chmýří zelené trávy, která dosud spí v temnotě mrazivého chladu.
   
   

HUDBA stáhnout
Zatmít