Ester

(Hlavní postava stojí sama bez jakýchkoliv rekvizit na jevišti, nohama u sebe, rukama před sebou jako, když fotbalisti stojí zdí proti penaltě. Omezit gestikulaci rukou.)

(neutrálně) Dotknul se mě…(Nechá doznít)
Jeho ruka spočinula na té mé, (zasněně) dotkl se mé duše…
(Do vzduchu jako by k němu:) Řekl jsi mi, že jsme přátelé a tím jsi se mě taky dotkl!
(k publiku:) Seděli jsme tam vedle sebe, bok po boku a ani jeden z nás nevěděl, co má dělat. Odejít? Vychutnat posledních chvil? Svírala jsem jeho dlaň zatímco on mou pouštěl. O-pouštěl. Možná jsme měla něco říct, udělat… Já jen seděla a dorovnávala tlak, který on povoloval.
(k němu) Nakonec jsi mou ruku složil do mého klína a vstal.
(k divákům) Vstal a odešel. Nechal mě tam samu se sebou, jako to dělával vždy. (bez přestávky se ohlíží vzhůru, na ,,něj“) Chtěl jsi mi nechat intelektuální klid, čas na rozmyšlenou…
(zoufale:) Ale sama i sebou chtěli jen brečet.
(smířeně až hrdě:) Ale zvládla jsem to … Zvládli to obě ty dvě protivné já, navzájem se nesnášející. (přechod k hněvu) Jenže jediné co je bylo schopné spojit, byla nenávist vůči někomu dalšímu, třetímu! (gradace:) Někomu, kdo mě nechal jako kůl v plotě. Dotknul se a pak opustil. (vrchol:) Využil a pak nechal ležet uvnitř zavšiveného hotelu!
(křik k němu:) A pak mě nazveš příteli?!
(k publiku:) Drahá poroto, ve svých citech si nejsem jistá, ale lítost nemám! Každá z vás by nakonec chtěla udělat to, co já. (hrdě) Na rozdíl od Vás- Já to zvládla (až labužnicky) a nůž tomu hajzlovi zarazila do srdce! Nemusím se ohlížet s tím , jaké by to bylo.
Drahý soude, zapište si, že se přiznávám, ale nelituji.

(Hl. postava odchází šouravou chůzí jako by měla nohy i ruce spoutané, zastaví se ohlíží se k publiku:) Jen pro informaci: bylo to nádhera s pocitem zadostiučinění.