Průvodčí - Druhé dějství (II.část)

Čtvrté vystoupení

Tomáš a František vcházejí do hospody.
František: Tomáši, tohle je hodpoda do které chodím už dlouho a velice rád.
Tomáš: (Rozhlíží se kolem) Vypadá to tady hezký.
František: No rozhodně líp, než u mne doma (zasměje se).
Příjde Hostinská.
Hostinská: Tak co to bude ?
František: Dvakrát desítku Starobrna.
Hostinská: Promiňte mladý pane, ale vám už bylo osmnáct ?
František: A vy slečno už jste plnoletá ?
Hostinská: Samozřejmě, mě už je osmadvacet.
František: Vidíte, že má uniformu, přece by jsme v dopravě nepřijali žádnou šestnáctku.
Hostinská: (překvapeně) Aha, toho jsem si nevšimla, promiňte.
Tomáš: Nic se neděje.
Hostinská: Dobře, hned to bude.
Odejde Hostinská.
Tomáš: Jak vidím, trocha spravedlnosti.
František: To nic Tomáši, to je tady normálně běžný, ale je pravda, že vypadáš hodně mladší (směje se).
Tomáš: Franto, nejste jediný a nebudete ani poslední.
František: (Stále se směje).
Příjde Hostinská.
Hostinská: Tady to je pánové (podává piva na stůl).
Tomáš: Děkujem moc.
Odejde Hostinská.
František: Tak na zdraví Tomáši (přiťuknou si a napijou se).
Tomáš: Můž se vás na něco zeptat Franto?
František: Ptej se.
Tomáš: Kdo byla ta dívka a ten podivnej chlap?
František: To byla Jana, nejmladší a dalo by se říct nejkrásnější řidička u nás. Je velice hodná na lidi, zažila podobný osud jako ty, je taky bez rodičů. Její matka zemřela na srdeční infarkt, měla hodně slabé srdce, její otec zemřel před třemi lety na Tuberkulózu. Od tý doby žije s tím agresivním maniakem Jardem, o kterým jsem si myslel že je pohodový chlap a že je s ním Jana spokojená. Ale mýlil jsem se, jenom se opijí a dělá před lidmi problémy, řekl bych, že jí surově bije. Bože chudák holka, nemá to v životě jednoduchý, zaslouží si někoho lepšího, než tohodle zmetka.
Tomáš: Tak to jsem nevěděl.
František: Však neboj chlapče, ty to jednou zjistíš až budeš mít s ní službu, jestli jí ten Jarda napadne...(přeruší ho Tomáš.)
Tomáš: Tak mu jednu vrazím.
František: Chlapče, nedělej nikdy to, co tě bude celej život pronásledovat, tím myslím negativní věci.
Tomáš: Ale někdo ho za to zavřít musí, spravedlnost ještě nevyhasla.
František: Až Janu jednou potkáš, buď na ni prosím hodnej, třeba si tě jednou získá.
Tomáš: Musím jít, potřebuju si provětrat hlavu, tady dávám na zaplacení (vytahuje peníze)
František: To je v pořádku chlapče, jen běž, já to za tebe zaplatím, já jsem tě pozval.
Tomáš: Dobře, děkuju tak zítra mějte se.
František: Ty taky chlapče.
Odejde Tomáš.
František: Já toho kluka hrozně žeru, vypadá to že si půjdu odskočit.
František odejde na toaletu.

Páté vystoupení

Tomáš vidí Janu stojící u elektriky, potom se k ní přiblíží a začne na ni mávat, Jana si ho všimne a přibližuje se k Tomášovi. Na proti sobě se oba zastaví.
Tomáš: Ahoj.
Jana: Ahoj,... Tak ty jsi ten novej průvodčí, o kterým se pořád mluví?
Tomáš: Myslím, že už jsme se viděli.
Jana: Opravdu? (hned si vzpomene) No jasně že jo, včera na ústředňáku, byl jsi tam s Frantou, když jsem měla po službě. Byl jsi to ty, že jo?
Tomáš: Ano byl jsem to já, to máš pravdu... mimochodem, jmenuji se Tomáš.
Jana: Ráda tě poznávám Tomáši, já jsem Jana.
Tomáš: Těší mě, že tě poznávám.
Jana: To mě taky, ty máš cibule? Ja jenom chci vědět kolik je.
Tomáš: (podívá se na cibule) je půl, měli bychom radši už vyrazit (schová si zpátky cibule).
Jana: Půjdeme.
Oba nastupují do elektriky.
Jana: Sakra, kde to je?
Tomáš: Co hledáš?
Jana: Elektrickou brzdu, bez ní se nemůžem nikdy rozjet, pomoz mi jí najít.
Tomáš: Dobře, milerád pomůžu.
Po dvou minutách se Tomáš podíval do pískovače.
Tomáš: Jano, tady je.
Jana: Kde se tam vzala? Ale to je jedno, hlavně, že se našla a můžu jí připojít do kontroleru. Zapni prosím proud.
Tomáš: Už jdu na to (zapne proud).
Jana: Tak můžeme vyrazit, už tam na nás čekají (startuje elektriku).
Tomáš: Není nad to, kontrolovat zvláštní pasažéry.
Odjedou.

Šesté vystoupení

Martin vchází do bytu, jakmile se vyzuje, jde za Zuzanou, která sedí na židli a čeká na něj.
Martin: Ahoj zlato, tak jsem doma.
Zuzana: Můžeš mi říct, kde jsi zase byl?
Martin: Na procházce...(přeruší ho Zuzana).
Zuzana: Proč mi lžeš?
Martin: Copak bych ti někdy lhal?
Zuzana: Já mám dojem, že poslední dobou mi neříkaš pravdu.
Martin: Ale Zuzanko, jak mi tohle můžeš říct?
Zuzana: Protože ses flákal po hospodách!
Martin: Jak mi tohle můžeš říct?
Zuzana: (postaví se ze židle) Protože to vím moc dobře, nejsem tak blbá, abych skočila na to, že ses celou noc flákal po venku! A nedal jsi mi opět vědět, hlavně že jsi sliboval...vlastně, ty už si toho tolik nasliboval, že už ti pomalu přestávám věřit!
Martin: Mám volno, to si nemůžu zajít nebo co?
Zuzana: Chodiš tam pořád! Kdy ty jsi naposledy myslel na mne?
Martin: Co tim myslíš?
Zuzana: Jo tak ty nevíš, jak jsem to myslela. Tak já ti to řeknu ještě jednou - kdy jsi mne naposledy někam vzal? Kdy jsi naposledy pro mne něco udělal? Pořád se jenom soustřeďuješ na práci a když už si skončil nebo máš volno, flákaš se někde po hospodách a o mne ani muk. Vždyť já už si ani nepamatuji, kdy jsi mne naposledy políbil.
Martin: (Rychlým tempem políbí Zuzanu) Tak co, jseš spokojená?
Zuzana: Ne, nejsem! Ty jsi myslíš, že když mne jen tak políbíš, tak jsme si klid?
Martin: Tak víš co, já jdu pryč a určitě se nevrátím dřív jak za hodinu!!
Zuzana: Kam zase jdeš?
Martin: Někam dál od tohodle bydliště, tohle nehodlám poslouchat. (Jde ke dveřím).
Zuzana: Co to děláš? Okamžitě se vrať!!
Martin: Když jsem tak pro tebe špatnej, nemá cenu tady zůstavat. Sbohem!
Zuzana: Vrať se!!!
Martin zavře dveře a odejde.
Zuzana: Bože! Co jsem to komu udělala? Jak jsem se to zachovala? Měla jsem takhle poněm hulákat nebo ne? Nedala jsem mu to až moc najevo? Vypadá to, že pravděpodobně můj manžel se mnou nepromluví, vrátí se ještě vůbec domů? Možná jsem to měla říct v klidu, ale neovládla jsem se. Jenže jsem musela tak jednat, jinak by mi asi Martin stále lhal a já už bych musela opustit domov, jenže to udělat nechci, protože mám Martina ráda. Nechám ho v klidu se opít a až se vrátí zkusím na něj komunikovat jiným způsobem, jinak by asi hrozilo rozpadnutí v manželství.
Odejde do ložnice.

Sedmé vystoupení

Na konečné stanici v Řečkovicích, zastaví Jana s Tomášem, kde mají dvacetiminutovou přestávku.
Tomáš: (vystupuje z vozu) Tož máme dvacet minut pauzy.
Jana: Doufám, že nekouříš.
Tomáš: Prosím tě, proč bych zrovna já měl kouřit? Vypadám snad na to, že bych měl v kapse krabičku Luxorek?
Jana: Ani doutníky?
Tomáš: Ani doutníky, a už vůbec ne pěnovku či fajfku.
Jana: Já jenom, jestli tě Franta něco nenaučil, on je těžkej kuřák, který kouří úplně všechno možný, ať už je to cigareta, doutník nebo ta pěnovka.
Tomáš: Nějak si to zdraví musí dopřát.
Jana: To je jasný.
Tomáš: (podívá se na Janinu modřinu, kterou má za krkem) Co se ti to stalo? Máš tam velkýho modráka.
Jana: Ale nic, jenom jsem spadla ze židle, nechci se o tom moc bavit.
Tomáš: Aha, promiiň, že jsem se tě zeptal.
Jana: To nic... hele Tomáši, nezapoměl jsi na něco?
Tomáš: A co?
Jana: Nějak ta šalina pořád svítí.
Tomáš: No vidiš, já zapomněl vypnout proud (vyjde do šaliny a začne vypínat proud).
Mezitím příjde Jarda.
Jana: (v duchu) Ale ne, to je Jarda.
Jarda: A heleď me se, koho pak to tady vidím - naše pracující slečinka opět nasazená.
Jana: Co po mne chceš Jardo?
Jarda: Přišel jsem ti říct, jaká jsi nezodpovědná, bezohledná ženská, která nezná pravidla a to se musí napravit, jak skončíš počkám na tebe doma a tam si všechno vyjasníme.
Jana: Jardo je s náma konec, už s tebou nechci nic mít, (ukazuje svou modřinu za krkem) tohle co jsi mi včera udělal už takhle dál nejde.
Jarda: Cože? Slyším dobře? (přibližuje se k Janě) Zopakuj mi to ty ukňouraná děvko!
Jana: (vytáhne kliku z kontroleru) Dotkneš se mne a prásknu tě touhle klikou! je mnohem silnější než obušek!
Jarda: Nepředváděj se tu v pracovní době Jano, ty víš moc dobře, že bys neublížila ani mouše.
Jana: Jardo, to je moje poslední varovaní: Vypadni odsuď a nedělej mi tady ostudu!
Jarda: Tak to už by stačilo!
Jana: (praští Jardu klikou)
Jarda: Ty couro!!! Já ti ukážu!!!
Tomáš: Tak dost! Nech jí na pokoji!!
Jarda: A co jsi ty zač?
Tomáš: Měl bys radší vypadnout, tady slečna nemá o tebe zájem!
Jarda: A heleď me se, tak Jana už má svýho nápadníka, radší zalez blbečku a nepleť se do věci, po kterých ti vůbec nic není!
Tomáš: A já radím tobě, abys co nejrychlejí vypadnul nebo...!
Jarda: Nebo co? Chceš se bít? Klidně, tebe přeperu raz, dva.
Tomáš: (praští Jardu směrem do zubu)
Jarda: (začne plivat krev) Řekl sis o to!!!!!
Perou se.
Tomáš dostal od Jardy pěsti do obličeje, Jana křičela o pomoc, za krátkou chvíli dorazili četníci kteří rvačku zastavili a spoutali Jardu.
První četník: Tak co se to tady děje?
Jana: Tady můj bývalej chtěl napadnout mne a teď napadl mého kolegu.
Druhý četník: A podívej me se, tebe dobře znám - Jardo. Byl jsi několikrát obviněn z výtržníctví a za fyzické napadení. Vypadá to, že půjdeš pěkně do chládku.
Jarda: Tohle to z daleka neskončilo, slyšíte? Neskončilo!!!
První četník: Tak pojď, jdeme!
Druhý četník: Doufám, že už vám bude líp a tu ránu mladíku si nechte ošetřit.
Odejdou četníci se zatčeným Jardem.
Jana: Sakra Tomáši, není ti nic?
Tomáš: (zvedá se ze země) Nic mi není, jen pár škrábanců.
Jana: Sedni si, někde mám schovanou lékarničku.
Tomáš: Dobře, ach bože, mám celej obličej od krve (posadí se na pasažérskou lavičku).
Jana: Už se to nese. (ošetřuje Tomášovi obličej).
Tomáš: Můžu se tě na něco zeptat?
Jana: Ptej se mne na cokoliv.
Tomáš: Kdo to byl?
Jana: Jarda, už můj bývalý přítel.
Tomáš: Jak jsem si všiml, moc si s ním šťastná nebyla.
Jana: Nebyla, byl to hroznej surovec, kterého jsem neměla ráda už od začátku, jenom že můj otec mne nutil, abych s ním žila, přitom už jsem tenkrát věděla o jeho agresivitě, nic pro mne neudělal, jenom mne ponižoval, dělal před ostatními ostudu, chodil pít a ještě k tomu s děvkama a přiznám se ti, co se týče toho modráku, co mám tady vzadu za krkem, to mi udělal on, při hádce mne úmyslně shodil ze židle.
Tomáš: Janičko, strašně tě lituju, ty taková slušná holka pod bičem otrákářky žila.
Jana: Hlavně, že už je to za mnou, dneska se ti ještě podívám na tu ránu, řekni mi kde bydlíš?
Tomáš: V Židenicích, tady máš adresu (předává Janě vizitku).
Jana: Díky, budu tam, čekej mne tak kolem desáté večer. No nic musíme jet, klidně ještě seď ja to udělám za tebe.
Tomáš: Děkují Jani, máš to u mne.
Odjedou.