Průvodčí - Třetí dějství (II.část)

Čtvrté vystoupení


Martin poslouchá rádio už celých 10 minut, Zuzana začne na něj volat.

Zuzana: Martine?

Martin: (Poslouchá rádio a nevnímá).

Zuzana: Martine?

Martin: (Pořád nevnímá)

Zuzana: Tak sakra Martine!

Martin: Promiň Zuzi

Zuzana: Bude večeře, posloucháš to dlouho, vypni to prosím tě.

Martin: Promiň, nemůžu za to, že nás nejenom zradila půlka Evropy, ale ještě k tomu náš prezident. Jsme v prdeli Zuzi, je s námi konec.

Zuzana: Posaď se, podává se svíčková.

Martin: Dobrá už mi docela vyhládlo (posadí se).

Zuzana: (Nakládá večeři Martinovi).

Martin: Děkují a dobrou chuť

Zuzana: Já taktéž.

Někdo zvoní u dveří, Zuzana vstane a otevře. Přišel Tomáš a Jana.

Zuzana: No to jsou k nám hosti.

Tomáš: Dobrý den paní Grossová, byli jsme nakupovat tak jsme tu tak na takovou otočku.

Jana: Nejdem nevhod?

Zuzana: Vůbec ne, zrovna večeříme svíčkovou, dáte si? Určitě máte po cestě hlad.

Tomáš: Ehm... jasně proč ne, já nevidím problém, co ty Jani?

Jana: Já vůbec nevidím problém.

Zuzana: Tak pojďte posaďte se.

Všichni si sedli ke stolu a večeři všichni čtyři.

Martin: Tak co Tomáši, jak je to vlastně dlouho co jste spolu?

Tomáš: Je to už půl roků a zatím vše probíhá v pohodě, že Jani?

Jana: Ano, rozhodně... a vůbec proč se ptáte? Já myslela, že všechno víte.

Martin: To byla kontrolní otázka.

Jana: Pro nás?

Martin: Ne, pro mne.

Zuzana: Víte, můj manžel je občas hroznej puntičkář, takže občas potřebuje vědět věci přesně, stává se, že pak kvůli tomu nespí.
Martin: To je pravda, podstatě jsem byl zvědavej.

Jana: A jak dlouho jste vy dva spolu?

Zuzana: Jak dlouho? No od naší svatby uplynulo už dvanáct let, říkám to dobře zlato?

Martin: Ano, to rozhodně, je to tak.

Zuzana: Neříkáš mi to jen tak, že ne?

Martin: Vždyť to tak je, uplynulo opravdu dvanáct let.

Zuzana: Dobrá, dobrá.

Tomáš: (pochutnává si) hmm.. paní Grossová, vaše svíčková je vynikající, nemám slov.

Zuzana: Děkují vám Tomáši, nepamatuju si, že by si někdo na mým receptem stěžoval.

Tomáš: No kdyby se stalo, že si na vaše jídlo bude někdo stěžovat, tak stačí říct: ,,nezlobte se, ale vaše chuťové buňky jsou ztracené.''

Všichni se smějou.

Martin: To je dobrý, to se mi líbí. Poslyš Tomáši, na něco se tě chci zeptat, co si myslíš o současné situaci?

Zuzana: Sakra Martine, musíš to teď zrovna řešit, že si s tím nedáš pokoj...

Martin: Klid Zuzi, jen mne zajímá jeho názor.

Tomáš: No víte, samozřejmě, že se mi to nelíbí, nejsem z toho nadšenej, ale věřím, že naší zelení ochránci nás budou opravdu chránit, od toho máme tu opevněnou výbavu.

Martin: Bohužel, asi tě zklamu, ale už k mobilizaci došlo a naší vojáci složili zbraně a otevřeli hranice. Teď už je jenom otázka času, kdy to tady vypukne.

Tomáš: Sakra, jakto? Dneska jsem potkal svého bývalého spolužáka, který dělá u železnic a ten mi prozradil, že Němci zatím jenom projíždějí přes nás do Rakouska.

Martin: Ty fakt nevíš, co se v Evropě děje? Rakousko už neexistuje, je součástí třetí říše, Francie, Velká Británie, Itálie, Polsko a další nás zradili, zůstali jsme sami. I samotný prezident Beneš nás zradil, když byl v Mnichově. Vláda podala demisi, armáda složila zbraně a jak už jsem řek, otevřeli hranice. Jsme v hajzlu, být váma, tak radši zmizím, jste oba mladí a byla by škoda, kdyby jste měli nějaké problémy, dobře si to rozmyslete...

Zuzana: To už stačí Martine, už to rádio neposlouchej.

Jana: (Postaví se ze židle) My už radši půjdem, stejně máme ještě něco doma. Pojď Tomáši, zvedni se z tý židle a pojď. Děkujeme za večeři, byla to příjemná pohostinnost.

Zuzana: Dobrá, doprovodím vás ke dveřím.

Tomáš: Dobrá.

Zuzana: Tak se mějte a nezlobte se na mého manžela, že vám těma řečma zkazil chuť, on bez toho rádia poslední dobou nemůže bejt.

Jana: Nic se neděje, my ho chápem. Tak se mějte.

Zuzana: Dobrá mějte se.
Tomáš: Nashledanou a příjemný večer.

Odejde Tomáš a Jana.

Zuzana zavře dveře a obrací se k Martinovi.

Zuzana: Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat? Že ti není hanba se před hosty takhle chovat.

Martin: Vždyť jsem nic neřekl, jenom jsem vysvětloval, jak to ve skutečnosti je.

Zuzana: A tos je musel takhle zbytečně děsit? Ty opravdu nejsi normální, však počkej, to rádio už si nezapneš. Takhle ty musíš zkazit večer. Bože!

Martin: Prosím tě uklidni se a běž si lehnout. Já to nádobí za tebe uklidím.

Zuzana: Seš fakt chudák, ale úplnej chudák!

Odejde do ložnice.

Martin: (uklízí nádobí) Achjo zase hysterčí, to je strašné s ní, půjdu se podívat do sklepa, tam aspoň budu mít klid a to i od rádia.

Odejde.


Páté vystoupení

Tomáš a Jana se zastaví před bytem.

Jana: To byl dneska den co?

Tomáš: Jo to si piš...

Jana: Copak? Je ti něco?

Tomáš: Ne, vůbec nic.

Jana: Zaskočilo tě co dneska řekl pan Gross?

Tomáš: Ne ne, na to už jsem zapomněl, občas mne jenom napadají různé věci, tak se vždy hodně zamyslím.

Jana: Dobrá jdeš nahoru?

Tomáš: Běž napřed, já za pět minut půjdu taky.

Jana: Dobrá.

Odejde Jana.

O čtyři minuty pozdějí dorazí k Tomáši dva Němci.

První Němec: Gutntag, herr Karba.

Tomáš: My se známe?

Druhý Němec: Jak by ne, ty židovská svině.

Tomáš: Prosím?

První Němec: (vytáhne znak hákového kříže a hailuje) Heil Hitler!

Druhý Němec: Slyšel jsi dobře, ty zasranej žide, myslíš si, že si můžeš dovolit vše co ti patří, to by se vůdci nelíbilo, ale chápu to, vy židi jste stejní.

Tomáš: Já nejsem žádnej žid, jsem Moravák narozený v Československu, myslíte, že i ten můj nos připadá židovskej?

Druhý Němec: To si piš, když jsi na seznamu!

Tomáš: Na jakým seznamu? O čem to mluvíte? Heleďte, já na tyto fóry nemám fakt náladu, jestli tu chcete problémy, tak radši odsuď vypadněte, budu volat policii nebo rovnou četnictvo!

Druhý Němec: Tak ty jsi s náma budeš hrát, to se dělá neuposlechnout vůdce? Teď dostaneš, co si zasloužíš, ty česká svině!

První: Němec: Ty šajze!!

Němci napadnou Tomáše, který se nemůže proti dvou lidem bránit. K oknu přiběhne Jana.

Jana: Co to tam děláte? Nechte mého přítele napokoji!!!

Druhý Němec: A heleďme se kdo se tu ozývá, mílá slečinko, být tebou tak radši zalezu zpátky, nebo budeš mít malér.

Jana: (vytáhne kulovnici a namíří jí k Němcům) Tohle je moje poslední varování, vypadněte odsuď nebo to na vás použiju!

Druhý Němec: Ale no tak, od kdy umějí ženy střílet? To mu nevěřím (opět útočí na Tomáše).

Jana: (střelí druhého Němce do nohy).

Druhý Němec: Au! Ty kurvo česká, já ti...!!!

Jana: (opět vystřelí směrem k prvnímu Němci, ale netrefího).

Druhý Němec: Dělej, padáme!

První Němec: Jdeme!

Oba odejdou.

Jana přiběhne dolů Tomášovi na pomoc.

Jana: Sakra Tomáši!

Tomáš: Jani... dík.

Jana: Pane bože, tě pěkně omlátili, pojď pomůžu ti zvednout (pomáhá Tomášovi zvednout).

Tomáš: Kde ses naučila tak dobře střílet?

Jana: To bylo díky tátovi, měla jsem jeho kulovnici a tak jsem se s ní naučila zacházet.

Tomáš: Máš docela trefu.

Jana: Dík, a teď pojď... dělej chlape, musíme nahoru tě ošetřit, rozumíš?

Tomáš: Ano rozumím

Jana: Fajn, zítra zavolám Frantovi.

Tomáš: Prosím tě, nic mu neříkej, já mu to řeknu sám.

Jana: Jak chceš.

Oba odejdou.


šesté vystoupení


Jsou čtyři hodiny odpoledne, František sedí na konečné a čeká na svůj odjezd, mezitím k němu přijde Martin.

František: (pokuřuje si) Achjo, co se s tou dobou děje?

Přijde Martin.

Martin: Zdravím tě Franto, tak co, jak to jde?

František: Je to čím dál víc na hovno.

Martin: Jakto? (posadí se vedle něj)

František: To co slyším poslední dobou to je samé neštěstí, Němci překročili naše hranice, naší stateční muži složili zbraně, Beneš nás zradil, vláda podala demisi, mladí sousedé vedle od nás nosí na sobě hákový kříže, propadli se tím zatraceným nacismem, kdo se na to má dívat. Je mi z tohodle světa na zvracení, radši bych žil někde, kde se tyhle věci neodehrávaj, ale kde? V Americe? V Británii? Ne díky, tam mne už vůbec nedostanete.

Martin: Nesmíš si to tak brát Franto, ale chápu tě, já poslední dobou nic jinýho nedělám, než poslouchám přiblblé rádio, kde se furt něco děje a není tam nic jinýho než o zradě, Hitlerovi a třetí říši.

František: A co Zuzana?

Martin: Ani se neptej.

František: Ale dělej... jen to ze sebe vyklop. Co se stalo?

Martin: Pohádali jsme se...

František: A už je to tu zas.

Martin: Je to moje vina, nic jinýho právě nedělám než poslouchám to rádio a poslední dobou o ničem jiném nemluvím jen to, že je doba zlá. Zuzanu vůbec nevnímám a tím je to ještě horší.

František: Co s tím budeš dělat?

Martin: Něco tě napadá?

František: Teď už ti můžu akorát poradit, že byste měli z tohoto města, z tyhle země, z tyhle Evropy jít pryč. To je jediný co ti můžu říct.

Martin: Asi to udělám, ale nevím, jak na to bude reagovat Zuzka.

František: Nemáš na výběr Martine, buď zdrhnete a přežijete nebo tu zůstanete a zemřete. Radši si to pořádně rozmyslí, není už moc času.

Martin: Dobrá, budu o tom přemýšlet.

František: Nepřemýšlej dlouho hlavně.

Martin: Dobrá, dobrá... hele já už musím jít, čeká mne další revize, tak se měj a zatím

František: Ty taky Martine.

Odejde Martin.

František se podívá na poněmčený seznam který visí na zastávkové čekárně.

František: Co to sakra je? (prohlíží si seznam jmen hledaných osob s židovským původem) Pane bože to je jmen. (uvidí na seznamu Tomášovo jméno) A sakra Tomáši! Ne... to není možné..., to je vyloučené – Tomáš jako žid? Tomu nemohu uvěřiti, ještě že už mám poslední jízdu, musím jet za ním dom a varovat ho.

Odejde.