Tekute vrivno svobody

...Muž se probudí na jevišti vedle truhlice, stare námořní truhlice, ve které jsou rozlicne předměty, předměty denní potřeby i předměty neomsele zvláštní, jejich skutečnost pak provází monologem, gestem a interpretaci, ohledava jejich počátek fabuluje a hledá jejich poetickou hodnotu, někdy zastrenou, někdy konkrétní, ale vzdy velmi podmanivymi způsoby nachází vyjádření.

Jde o one man show komorního ražení, ve které je hlavni protagonista predmetnost jazyka a ztracena rozkoš s hledání životních maličkosti, které na první pohled unikají oku pozorovatele, nikoliv však oku básníka a spisovatele, tvůrce cele hry, ve které spleta další rozlicne hry, aby je do sebe uvinul příběhem, formou.

Truhlice je bytelna a světla komorní a mekka. Jeviště je prazdne, vzadu je opona a ve spojení s ni. Predměty denní potřeby, jako:

''struhadlo, triangl, listina občanských práv, svatební deklarace, pouta, majoránka, abecední seznam potřeb, hudební inzerce, divadelní rekvizita - s nálepkou divadelní znak, napraskly displej, rozbita stara kamera, sbírka básní, politický traktat  (upřesnit), loutka, diapozitiv z války, molekula thc a šalvěje divotvorne, emr mozku, zbraň a prazdna toaletní role''

---- ---- ---- ---- ---- ----

Muž vstupuje na pódium krátký krokem se zalepenymi ústy, světlo pohasne on usíná  (zvuk chrápání, selest mnohohlas, zvonek budíku, šepot) 

Náhle se zdvihne a začne kroužit kolem bedny s předměty vzdy dvě kola a pak zpátky.

Otevře ji : A započne monolog a nestejnosměrný vnímání energie napric mysli nebo o tom jake je to probudit se mezi bděním a spánkem a nevědět ve kterém stavu vlastně jste.

Všechno má svuj poeticky počátek spustí, všechno vás jednou opustí, tělo, vzpomínky,  tělo vzpomínek i jejich život a nakonec život sám. Nerad to rikam, ale stalo se mi to také a ke slovu se dostalo: ,,mrtvy muž přece nehybe pravou nohou...není li vysoký a šťastný"

Struhadlo: ,,jak by takove struhadlo mohlo byt Stastne, strouha li se o něj sýr bez lásky, propadavajici kamsi do prázdna? Do prázdna malinkymi dírkami našich životů a našich potřeb, které nás obklopují, než se stanou námi samými.''

''Bez struhadla však neostrouhate svoji mysl, a zamysleli jste se někdy nad tím, zdali takova lidska mysl strouhat jde, je vam jasne kam tím mirim.''

Triangl: ,,Neříkejte mi, že triangl není krásný předmět plný zvucnosti a pružnosti. Ještě předtím, než jej sem člověk vložil, ať to byl někdo v divadelním zákulisí, nebo na druhém konci zeměkoule, provázel tento úder  (udeří do trianglu) jeho majitele před tím, než začal svou obřad s triangulaci jejího srdce, pokoušel se ji namluvit, že všechno co vidi její srdce, je odraz nemenosti vzpomínek na hedvábne pole samoty, úkryte v balnikovych polích, kde zemřel majitel tohoto trianglu.''

Listina občanských práv: ''Ani ve snu by mne nenapadlo, že lidé budou zpochybňovat právo občana budovat samotnatnou budoucnost před všemi členy státního souboru, který se prezentuje jako jevištní aparatura lidských ctnosti a nectnosti.''

Vytáhne rychlými pohyby: ,,Pochyby pochyby pochyby kdyby snoubeni duši umožňovalo volny průlet vesmirem, setkání bezkonecnosti by nás naplnovalo oddalenou úzkosti s první velke války nad láskou, ale kdo by chtěl slyšet z úst prisedicich více musí se zaposlouchat do hudby, ktera zni tam daleko ve vás samých. Tato listina odsoudila na smrt dvojici svobodných lidi, za jejich bezobsazne početí.''

Pomalym pohybem vytáhne pouta (lano): ,,nad severním ledovym oceánem, muž se ptá svého psa na podstatu duševního otroctví, na původ obsesivniho nutkání bez přestání zabíjet v řadách vlastního rodu, okovami k sobě poutat bytosti a předměty, jejichž cena a význam jsou pouhými vlákny,  které poutají vlka k luzku. K očním důlkum krásné provaznice, z jejíhož stenani jsou utkány ty jizvy na duši, jenž nás učí celistvosti a odvaze.''

Majoránka: ,,Kořeni je v poslední době jen nezanedbatelnou soucasti života a energie ktera ho provází. Lidé na vzdalenych koutech planety se díky němu vydávají na místo, kde předtím jejich mysl, nikdy nebyla. Roztrousene kořeni je pote pomijivosti našich životních pokrmů.''

Vytahuje srolovany list na způsob úctenky: ,,Nasel jsem abecední seznam potřeb, napsaný na míru naší době, potřeba hladu, stresu, neukojitelnosti, paradoxu a absurdity, všechny položky nahodne přiřazeny k jednumu z dalších seznamu, které hrají v našem životě přiléhající roli, roli další z potřeb, ktera zbývá škrtnout na nikdy nekoncicim seznamu našich myšlenek, kterými se stáváme a tak nabyrame povědomí o korune tohoto pořadu, pořadu byt spotrebovan, byť pohlcen planetou planeho konzumeria.''

Poté se upokoji a chvíli promlci nad tím vším co právě vyslovil.

Najde a vysloví : ,,Nabízím stare housle vrzajici asi jako past na stihomana. Čte s hudební inzerce. Koupím vzácnou harmoniku, ktera vyluzuje předměty jako slovo, jako dech tónů, jako svitek přítomnosti. Další inzerát: nabízím hudební klaviaturu z lidských lži a tváři, utkanou a spletenou s korálků a korálových strun. Mezi inzeráty je i slovo na nenaplnenou touhu a ztracene iluze, to všechno v prověření zivotadarnych miz, které se zde nenabízí a ani nemohou byt nikomu prodány.''

Vytáhne dřevěnou paži: na které stoji napis 'divadelní rekvizita', každý kdo se jednou podival do divadla ví, že smysl nespočívá v pokryti všech možností,  jakými je tato paže odjimana, ale v tom, kdo opustil původ postavy, které byla tato paže součástí. A tem, kdo mají divadelní otazník na čele, doporučuji nahlédnout do bedny i nich doma, třeba se tam skrývá nejake zapomenute a nevyrcene přání. Ale jake? je li otázkou času jake přání bude téma dalšího hlasu...