Myšlenka jdoucí na komparz

Akt první:            Jeviště, přísvit, postava pavího prince recituje exaltovaně proud monologu:

(dehet monologu na konci zatmívačky, kterou to vše otevírá)

popelavé šero publika,

ticho nehmotné popelem,

hmotnost odhmotněná pokáním,

smrt pohřbená životem a život pohřbený smotkem smrti na papír jednoho autora, jednoho oběšeného, jednoho kostlivce, který nabádá mrtvé děti a matky,

aby psali o jehňečích, atrofilních zločinech,

o prohřešcích proti lidskosti,

proti soudnosti morální, delirantní, tekuté, nesmrtelné,

fluidní konstatní mase celých čísel,

rotujících od počátku vesmíru až sem do země bez počátku,

do země na počátku bezpočátku,

do země delirantního obětního beránka,

do země osiřelého západního svitu,

do země bez přísvitu,

do země kdy myšlenka vnikající v postavě na světlo jeviště světa,

na prkna jež znamenají svět,

vniká do prostoru a jde hrát komparz,

                                                                            leviatan v zastavených uvozovkách, osoba jdoucí si pro rukavičku autora,

tváře odrážející schizofrenní jemnocit,

osoby vyprávějící svůj temnocit, nitrožilně,

skrze karcinogenní spektrum reflexí,

skrze mrtvou šeď lidství,

skrze žíly detonavané světlem pohřbeného démantu,

na zem, šeď částic,

barvy vědomí kolorované postavami,

tebou mnou, po špičkách myšlenek jdoucích na komparz,

po špičkách myšlenek jdoucích na komparz,

tekutých prizmatem dějin,

tekutých prizmatem nářků obětí, bestiářů, totalitních postav,

podobenství o zdvojenství negativního otisku ďábla,

vítězství pozitivní pozitronové energie ve svém otisku vývoje,

kulminace všeho žezla, nemesis pýcha destilovaná v kapky otčenášů,

pády zplnomocněných hesel jako kříšení naší malomocnosti, 

                                                                              děsivá aura, děsivé poselství, děsivý slet čarodějnic na sabat,

všechno nebo nic a vše pro nic a pro nikoho,

ty sám a ty v ničem, ty ve všem a ty lásko ve mne,

ty na druhé straně, ty na straně bodce,

lásko, hro, tvořivá energie, smysle,

koincidence intimních vrstev a struktur skutečnosti,

jež se zve v celém číslu božího jména,

ve jméně skutečného poslání, nebo absolutní vůle proniknout k pečetím tvorství. (rozsvit,tma).

 Postava pavího prince rozevírá ruce a sepíná je ve svíci, odchází do světla.

------------------------------------------------------- Oprátka II. díl

Jeviště, scéna kdy malý filmový štáb natáčí na věčírku, postavy komentují dění na place, skrze kontrasty polarity, skrze světlo a tmu. Divadelní realita v přímém přenosu televizního záznamu. Postavy hrají hru ve hře, pohledy se odvracejí dovnitř, zápas o to kdo je hlavní a kdo vedlejší postava, cifry tancují na okraji parketu, dj ztracen v diagonále. 

Posluchač je zahlcen falangou vjemů, ocitnul se na neznámém místě a v neznámém prostoru, štáb odklání kameru, protagonisté hledají svého autora, autor nezvěstný, protagonisté vyvěšují vlajku, část absurdní zápletky vyzrazena, část stále tají neznámý divák....