Až jednou...

MM: ,,Víš přijde mi, že sem nezapadas, jsi prostě alien, úplně jako z jiného světa, ty patříš tam k velké louží, k vlnám, ven do světa, kde můžeš dělat to co tady, jen to pochopit, že ta svoboda je všude kam si jen dovolis.''

VV: ,,Vím, je to tak jak to vidíš, vidim to podobně, skutečně bych měl vyrazit, chtěl bych vyrazit, jsem tady zaklesly ve svých komfortních zónách, mam tady praci, pratele, zázemí a snad i kořeny, které mne poutaji a potají doufám, že přijdu na to proč tady zůstávám.''

MM: ,,Řeknu ti to na rovinu, prostě výraz, neohlizej se, můžeš tam dělat to co děláš tady a nalezti sebe sama, získat cenné zkušenosti, projít si změnami, které ti pomohou se překonat a získat nadhled nad věcmi a situacemi, v tom tkví ta odpovědnost za život.''

VV: ,,Ve skutečnosti to neni tak jednoduché vše opustit a prostě vyrazit, mam tady to co miluji a to je rodina, přítelkyně a práce, kolektiv, který jinde nesezenu, jasně že je možné že najdu jiný, ale ve skutečnosti již ne nikdy takový.''

MM: ,,Proste výraz, na pul roku k oceánu, dej si to jako svůj dream do tohoto roku, to bude tvůj zápas, nálož s nim jako by byl tvůj již uskutečněný již nyní, prostě jdi.''

VV: ,,Za pul roku tu na mne práce již čekat nebude, najdou si někoho jiného, kdo to pro ně bude dělat, každý je nahraditelny chápeš, je to proste tak jak to je.''

MM: ,,To ano, ale s tvojí řeči a tvýma schopnostma můžeš pracovat u divadla i v zahraničí když to tak miluješ, co takhle si najít divadlo blízko oceánu a prostě jim napsat, je to tak jednoduché, nebo sdělit vedení, že chceš žít u oceánu, najít za sebe náhradu v podobě podnájemnika přece nebude tak těžké.''

VV: ,,To ano, mel bych jet, vím to, ale jak si mám vzít ji sebou když srdce vola, že je tady spokojené, v tomto byte, v tomto životě, v tomto případě, mam rad tento život a tento deduv byt, jenž jsem si zútulnil a všechny věci v něm, ten posvátný klid okamžiku, když mne nic nerozptyluje a hledám meditujiciho a výraz tam hluboko... ''

MM: ,,Něco naplnujiciho v koutku tě prázdnoty, už není kam utíkat, a kdy ona dokončí školu? Můžete se vydat na cestu, to je ono.''

VV: ,,Je to ještě dva roky, rádi bychom spolu podnikli cestu kolem světa, poznali mnoho kuchyni a surfovych spotu světa, našli to zalíbení v mnohém a jediném a snad se i podívali do vesmíru když to bude za naseho života možne.''

MM: ,,Dva roky je dlouhá doba, to ano, ale oceán a zážitky neuteče, nikam to čekání neoddali ta mnohovrstevnata samota, důležité je víra jeden v druhého.''

VV: ,,Ano víra jeden v druhého, vis co mi tuhle povedela? Je toho mnoho, tak mnoho, ale tohle melo všechno,...vis jsem hodně fixovany na svou tvorbu, skoro jsem řekl, že bych ji vyměnil za svou tvorbu, nejradeji bych si vzal svou tvorbu k oceánu, ale onane naučila to vidět i s té druhé stránky, řekl: uč se mne vidět, ze já jsem Tvá tvorba, ne porad Já a Ty, ale my jsme ta Tvorba, práce na vedomem já, v té chvíli jsem uvěřil, že ta práce na sobě samých nás učí byti lepším člověkem.''