(Frr, 04.04.2022, baladyromance)
zlostnému caru careviči
konejšivě šimrají
špinavé bosé nohy
chlupy koberce ze skalpů
neposlušných bojarů
svou carsky opancéřovanou pěstí
hrozí zapadajícímu slunku
metá krvavé blesky
převlečené za rubínové hvězdy
s cípy ostří srpů
a drtícího vzteku zrezlých kladiv
tenké břehy vůkolního světa
zaplavuje tříštivou tcunami
praoceán žluče
v něm po kolena čábrují
sem a tam
oddanní carští gosudaři
nasáklí smradem až k zalknutí
.
až splihne dnešní válka
až zadrhne se
v soukolí vlastní dementní agonie
z úhoru zpustošené země
vyhrabe jednou hrající si dítě
zakopané rádlo podivné orby
letošního prokletého předjaří...