(Nikytu, 17.05.2007, basne)
* * * ** * * * * * *
Chybíš mi velmi moc
V nedohlednu je pomoc
Co vzkřísí moji duši
A srdce mi rozbuší
Umírám smutkem bezedným
Každé ráno zdá se být marným
Když vezme mi další den žití
Ale stále mně neseznámí se smrtí
Topím se v jezeře žalu
A cítím že klesám pomalu
Ke dnu, kde je jen temnota
Umrznu a pozbudu života
Vločky na mně padají a tají
Ale proč, vůbec se neptají
Jen já křičím do bílého kraje
Proč si se mnou osud jen hraje
Zimní vánek pomalu utichá
V napětí, že někdo pospíchá
Ale já už ničeho nevnímám
Neboť dnes doopravdy umírám
Ledová voda, tekutá smrt
A život utíká jako chrt
A bublinky ztrápené dušičky
Prchají vzhůru všecičky
Však než se smrt nasytí
Čísi ruka mně zachytí
A z ledové temnoty vytáhne
Nový blesk naděje zasáhne
Probouzím se k životu zpět
Dal mi plicních polibků pět
Ten, kdo mi scházel roky celé
Konečně spolu, duše spřízněné
** * * * * ** * * * *