(Katka Z, 19.05.2007, basne)
Víš,já…možná jsem si jen vzpomněla na život…a možná to bylo jen to hloupý a nedůležitý rozhodnutí…to,které mi tak silně pulsovalo v hrudníku a chtělo stávkovat…i když to ve skutečnosti byl jen anděl,který mi říkal,ať to udělám….
Záclona mě dělila od světa,který jsem tak…nenáviděla???Asi jsem si jen vzpomněla na to usínání,když jsi tam prostě stál a a a zase jsi prostě mlčel…tak jak jen to může bolet úplně nejvíce….Vůbec nevím,jestli ještě budu mít sílu jít a bezmocně vzpomínat na ten první sníh za okny šatny…na tu ledničku a na tu vodu…jestli vůbec půjde zapomenout na to,že Ty jsi prostě BYL…
A pořád tam byla ta otázka...
Ano?
Jen to malý slovo,který v sobě vlastně skoro nic neskrývalo…Snad jen sbírku těch obnošených nadějí….
Co bylo slibů a co bylo pohledů?už se prostě nikdy nedozvím,jestli něco znamenaly,jestli znamenaly aspoň ten smích,ze kterého mi bylo čím dál tím hůř…ten,který se mi vyhýbal,protože přinejmenším tušil….
Ano,myslím si to…určitě,určitě zamrazil a vypařil se někam,kde jsem nikdy nebyla..pro jistotu….ale….já ho našla…
Ukápla mi slza,jedna nebo dvě…přesně už nevím,jen vím,že už jsem ji dál nebyla schopna držet pod svými zarudlými víčky….
Taky jsem si vzpomněla na pohádku o meluzíně,kterou mi při probdělých nocích vyprávěl měsíček…i na kámošku,kterou mám asi moc ráda a přitom jí prostě nedokážu pomoct…už aspoň pro ty ruce od zlámaný žiletky…Uvědomila jsem si,že pocity jsou pro mě důležitější než realistický city…že se do tý školy prostě nehodlám vrátit…nikdy…nikdy už to nebude dobrý jako předtím..Jako předtím..
Ano,předtím..matně si vzpomínám na tu radost..Jak moc se smí malý dítě těšit…jak moc??
Už prostě nemám sílu dál to snášet tak,jako to dokáže měsíc…
Vím,že to září prostě BUDE!!!!!Že prostě bude a já zase vstoupím do dveří,ve kterých se na mě přece jen budeš smát!Bude tam prázdno…podívám se do těch oken,ve kterých ses mi odrážel a ve kterých se leskly a vynikaly pohyby kluka v modrým tričku a bílých kalhotách,kterým ses smála…prostě nepůjde,nepůjde zapomenout to,jak jsme spolu zastavili čas a dokázali si číst z očí...
Nepochopil jsi to!!!
Nepochopil jsi srdíčko Malého snílka..ani podstatu motýlích křídel,který se marně pokoušely vzlétnout….toho slunce,kterýmu nezvonil budík…a těch slz,který se pro Tebe kutálely po tvářích….dítěte