(Rhiannon, 23.05.2007, basne)
Rozhodl ses pro svůj návrat,
avšak já málem dostala závrať,
proč mě nevaroval můj šestý smysl,
já měla tak prázdnou mysl.
Čemu vděčím za tvůj návrat?
S tebou mi vždy stouplo sebevědomí,
teď mě však trápí černé svědomí,
na darovaném prstenu usadila se vrstva prachu,
na duši mi přibývalo víc a víc strachu.
Čemu vděčím za tvůj návrat?
Přemýšlela jsem o tobě znova a znova,
pořád si opakovala tvá poslední slova,
nic však nebylo do důsledků jisto,
kdo má snad v životě stálé místo?
Čemu vděčím za tvůj návrat?
Říkám si, že všechno zavinila jsem já,
když několikrát jsem byla tak zlá,
všechny mé iluze a sny jsi mi vzal,
avšak teď jsi mi je opět dal.
Čemu vděčím za tvůj návrat?
Ta situace mi způsobila ránu jak z meče,
při které ze srdce potok krve teče,
já tě však pořád miluju,
budoucnost si s tebou plánuju.