(prostějanek, 24.05.2007, basne)
Mám ráda,
když mi kůže voní
sluncem a senem -
zkrátka začínajícím
létem.
A ve vlasech zapletená
chmýříčka z pampelišek -
vzpomínka na jaro,
na naději
se žlutým květem.
To slunce pálí,
jako by byl srpen,
a v létě možná bude sněžit,
my chtěli zažít máj,
ale byl to
pouhopouhý květen.
A z krátkých vlasů
je zase vodopád,
zase jsme o trošku
starší,
tak jenom výčitku
času do tváře
vmetem.
A navzdory jeho
plynutí budeme
růst a sílit...
/snad do krásy a rozumu/
My prostě - ze vzdoru
k zimě, mrazu, živlům,
do štěstí vesele
si kvetem...