(Gazda, 27.05.2007, basne)
Teď před koncem mým,
šeptáš mi sladce,
jak ráda mně máš.
Proti odchodu mému,
nic neuděláš.
Teď před koncem mým,
cítím ostrá pohlazení
a ostré světlo v očích.
Přede mnou stojí tvář
bez svalů a bez obočí.
Teď u mého konce
mi do vlasů vplouvají
dva city - smrt a láska.
Ty prosíš boha, ale
Smrt po oběti mlaská.
A slzy tečou proudem,
kyselé jsou jak déšť,
co bylo, již pominulo.
Snad tě ještě spatřím, kéž
by tomu tak bylo.
Kéž by...