(Mia, 19.04.2005, basne)
Pálí mě kůže
rudá, jak lístky růže,
jen pro jednoho muže
jménem osud.
Horečkou vysílená
padám na kolena.
Jen pro jednu ženu,
pro smrt.
Usínám..
přec víčka otevřená mám
a oddávám se snám
pro jednu slečnu, pro iluzi.
A skutky dosavadní mrzí
mě i vrásky na čele.
Že odcházím tak brzy,
tak tiše, smutně, nesměle.
Raděj měla bych hlasitě řvát,
že opuštím jednu z mnoha řad
mých dosavadních rolí.
Pro co? Nejspíš pro cokoliv.