(Angua, 27.05.2007, basne)
uzonkou dirkou
v prkenné podlaze
dolehnou zvuky
syrové noci
a poslední sirkou
co třímá v ruce
škrtl o chodidla
nahý a bosý
sto třináct obav
dvacet dva strachů
světlem by dostaly tvář
radši si kreslí
obrazce v prachu
tma, ticho, samota
tma...
ticho...
čas!