(STIMPRE, 28.05.2007, basne)
Ptačí zpěv zní z větví ovocných stromů...
byla to první věta,která mě napadla,
když jsem se vracel domů
a držel se mosazného klepadla
u dveří,jež pamatují dvě světové války...
v domě,který už si prožil svoje
v podkroví sušíme prádlo
a kovové zábradlí potřebuje natřít...
okno,které nešlo pořádně zavřít
a pískal v něm vítr na píšťalku
na zahradě kvetly šeříky a keříky tújí,
a taky bylo slyšet vlak jakoby z dálky...
na stříbrném smrčku kousíček loje
pro sýkorku...
a králíkárna s vonícím senem...
a snad stoletá sekyrka
vetnutá do špalku...
Nastoupil jsem do vlaku,
šinoucím si to po trati...
vlak do stanice dětství...
nemám jízdenku...
ta moje neplatí...
stojím u dveří,jež pamatují
dvě světové války
a nepamatuji se,
kdy naposled
jsem se tak bál
vrátit se zpátky...