(Viviana-Mori, 31.05.2007, basne)
Můžeš položit hlavu na koleje.
A až uslyšíš dunění,
nalhávat si, že přichází bouřka
a že se rád smočíš v dešti.
Můžeš zkočit z kostelní věže.
A až budeš padat dolů,
nalhávat si, že jsi anděl,
co může roztáhnout svá křídla.
Můžeš se ponořit do oceánu.
A až tvé plíce budou plné vody,
nalhávat si, že jsi kámen,
co kyslík dýchat nemusí.
Můžeš přetnout žíly svoje.
A až se budeš topit v rudu,
nalhávat si, že jsi srdce,
v mém krevním oběhu.
Můžeš zničit život svůj.
A až na hrob ti kytky budu nést,
nalhávat si, že jsi ta růže.
Ta, jež díky mým slzám,
nikdy nepřestane kvést.