(Taog, 04.06.2007, basne)
Rty spadlé do kaluží
slaného deště zřítelnic,
dál nic,
jen ozvěna lásky,
pod očima v kruzích lží.
Prsty zvadlé sevřením
neprohlazených dotyků,
být tvůj,
aniž tě znal, dal
slib představami vábený.
Za sepranou záclonou
pohlíží z vlaku na tvou tvář,
čekáš,
viděl, co chtěl, odjel
psát jinou báseň zmámenou.
---
Zbyly tu prázdné koleje
probodly srdce samotou,
nikdy se nespojí, nedotknou,
a v srdci tupá bolest je...