(Anymka, 15.06.2007, basne)
Dívám se na potemnělé nebe,
odrazem svých lichotek proklínám sama sebe,
počítám hvězdy-je jich snad na tisíc,
stát se jednou znich-co chtěla bych víc?
Avšak já na zemi sedím,
na nebe temné hledím,
a doufajíc ve splněné sny,
počítaje uplynulé dny,
doufám,že někdy dočkám se zázraku,
uvidím nebe jasné bez mraku,
a místo tisíce světýlek tu,
budou zářit oči tvé jen,
toť stane se zázrak,
vždyť jsme jak noc a den.