(prostějanek, 17.06.2007, basne)
Červenobílou páskou
zakrýváš mi průzor
do tvých myšlenek.
A můj propiskou
počáraný osrdečník
se chce ještě pořád bít
za spravedlivý svět.
Občas mi černý pruh látky
zacloňuje oči,
vždyť realita umí být i zlá.
A tvá měkká ruka
umí snad utlumit
srdceryvné tóny,
které se linou z osamělé harfy.
Snad i melancholický zvuk
barokních varhan
změníš ruky mávnutím
na neživotné ticho.
Já v básních bez smyslu
zdolávám vrcholy svých přání
a propasti zklamání.
A kvůli touhám,
které visí ve vzduchu,
se naučím létat...