(Petrik78, 26.04.2005, basne)
Jsem v nebezpečí života
Mám krutou předtuchu
V mém srdci hryže samota
A strádám na duchu
Má mysl je tak zkalená
Cosi mne přepadlo
Snad muchomůrka zelená
Snad včelí žihadlo
Já těkám z kouta do rohu
Jak mládě sokolí
Však důvod říci nemohu
Vždyť mne nic nebolí
Děs se mi vkrádá do lící
Jež nemají svůj rub
Slyším své srdce bušící
A rozbolel mě zub
Mám prapodivné nápady
Jež mi vždy zabrání
Neporušovat zásady
Slušného chování
Do knížek ba i do duše
Usedá zvolna prach
Topím se ve zlé předtuše
Že na mne číhá vrah
Kdybych byl dobrák od kosti
Modré z nebe bych snes
Já ale tonu v lítosti
A lomcuje mnou stres
Bojím se přejít náměstí
V hodině půlnoční
Trápí mne vlastní neštěstí
Měl bych jít na oční
Až jednou skanou krůpěje
Mé krve poslední
A ku konci tím dospěje
Můj život nevšední
Pak vyvstane vám na duchu
Ten dávný krušný čas
Kdy krutou měl jsem předtuchu
A třásl se mi hlas