(Marcella, 22.06.2007, basne)
Vysoko
na podpatcích
pustých stěn
zahalených ranní mlhou
hodně daleko od nás
vyvedl své mladé
šťastný pár sokolů stěhovavých
Trochu níž
však samo
se závratí
v děravém hnízdě
jiné mládě
jen kapku soli
na zobáčku
polámaná křídla
a rudou zášť
ke svému hnízdu
zvrací
zbytky své osobnosti
uzamčeně
téměř všude
kam noha rodičů
položila otisk
a ty letíš
utřít mu slzu
odnést ho do svého hnízda
a já ?
já tě miluji …