(Temeraire, 02.07.2007, basne)
Krásný pane, schovaný v temnotách,
vystup z nich a obejmi anděla.
Čeká tu s hlavou skloněnou,
a doufá v to, co se nedělá…
Opuštěný jezdče světla i tmy,
přijď k němu a pohlédni –
oči mu žhnou bolestí,
trpí, neb je poslední.
Nechce už slyšet lidské stesky,
ani se s nimi radovat,
to, po čem toužil, uniklo mu,
on chtěl pouze milovat.
Služebníku Osudu,
sejmi z něj bolest světa,
nechce už žít mezi lidmi,
tak předej ho do rukou světla…