(Nik.Mirror, 03.07.2007, basne)
Myslel jsem, že ten pocit znám,
ale ne, byl to pouhý klam.
Slyšel jsem o něm ze všech stran
a přišel ke mně nepozván.
Bylo to jak věčný sen,
jen nekonečný dlouhý vjem.
Bojím se, hroutí se mi svět,
strachuji se slov a vět.
Přesně jak mi říkali,
že při něm takto strádali,
i já při něm strádal jsem,
přišel k srdci, ke mně, sem!
Zžírá mě, stahuje mi dech,
jak v těch nejhorších černých snech.
Snad zprvu jsem to možná chtěl,
vždyť mi ladnou píseň pěl,
slova sladká mluvíval
a v náručí mě kolíbal!
Bodá mě níž a níž,
to bolí, Bože, víš?
Píseň však už jinak zní,
zhořklo slovo poslední
a v náručí trny jsou,
co mou duši vedví rvou.
Už necítím bolest svou,
andělé mě k sobě zvou?
Ten pocit se zas ukryje
avšak uvnitř zraňuje.
Jak k netvoru patří kráska,
tak k životu patří ........ ZKLAMÁNÍ