(Láďa, 09.07.2007, basne)
Na podiu při rytmu muziky,
jedna duše svévolně tančí,
pod příslibem bohatství,
chce ukázat svá tajemství.
Několik pohybů pro publikum,
z opitých mladých hochů,
pár polibků přes celý sál,
prý jen tak, aby za to tento večer stál…
Pomalu horní díl plavek,
k zemi se snáší, odhalil,
prvé své tajemství, pár bradavek,
publiku v sále snad zrak začal šálet.
Pár ladných kopů za její dětství,
několik otoček a vše je lepší,
nádherné tělo, nádherná tvář,
ale dnes nic neschová z jizvy svár.
Tak nádherná byla prvá bolest,
co kdy ucítila, v pěti letech?
mnohem dražší se stala za několik let,
dříve všechny počítala, skončila u čísla…
třistatřicettři…
Nikdo v tmě která halí její tvář,
nevidí těch několik kapek nevinných slz,
ví sama moc dobře, že pláče,
ale už jen z povinnosti…
Jedna stovka, druhá stovka,
za kalhotky, za kalhotky,
prý aby rychle dole byly,
nač čekat? a tak naposledy zadečkem zavrtí…
Tančí, tak jak jí pánbů stvořil,
jen s lítostí v tváři,
a s nenávistí v srdci,
den co den předvádí svůj…striptýz duše