(Milady, 16.07.2007, basne)
Závěsy se vznášejí
Pod poryvem větru.
Gramofon přehrává dávno
zapomenuté skladby.
V jasném kotouči stříbrného
světla měsíce tančí dívka.
Dívka oděna jen do hedvábné
Košilky, vlasy poletují sem a tam.
Zrnka prachu se třpytí,
Dopadají na její kadeře.
na chodidlech mozoly,
a ona tančí a tančí…
Svíce pohupující se v
Rytmu, svíce, jejichž
Světlo lehce dopadá na
Obličej oné dívky.
Ach, jakoby se vznášela!
Tak lehce se pohybuje.
A její zjev ozařuje místnost
Jako tucet svatojánských mušek.
Obloha již začíná blednout,
Měsíc i hvězdy mizí,
Slunce vychází.
Noc pominula.
A když se první sluneční
Paprsky dotknou její hebké kůže,
Děvče se rozpadá na miliony
Skleněných střepů.