(enda, 20.07.2007, basne)
Sama kráčím stinným údolím,
proč se mi chce tak nahlas řvát?
Mé srdce puká a já brečím,
zničila mě věta nemám tě už rád.
Krásný pár dvou naivních lidí,
lásku zdravý rozum zastíní.
Chyby na druhém nevnímali,
jen si dokonalost nahlávali.
Sama kráčím stinným údolím,
proč se mi chce tak nahlas řvát?
Mé srdce puká a já brečím,
zničila mě věta nemám tě už rád.
Dlouho jsem hluchá, slepá byla,
chyby jsem k sobě nepustila,
věřila jsem ti a tys mi lhal
do očí jsi se mi smál.
Sama kráčím stinným údolím,
proč se mi chce tak nahlas řvát?
Mé srdce puká a já brečím,
zničila mě věta nemám tě už rád.
Vinu schazuješ jen na mě,
co udělám je vždy blbě.
Jsi jen ubožák co za to nestojí,
jizvy na srdci se mi zahojí!
Sama kráčím stinným údolím,
proč se mi chce tak nahlas řvát?
Mé srdce puká a já brečím,
zničila mě věta nemám tě už rád.
Už nekřičím a na pomstu nemyslím,
mám novou lásku upřímnou a sním.
Sním o tom že si nikdy nebyl,
jakoby v mém srdci nikdy nežil!
Sama kráčím stinným údolím,
proč se mi chce tak nahlas řvát?
Mé srdce puká a já brečím,
zničila mě věta nemám tě už rád.