(WhiteSkull, 24.07.2007, basne)
Dobrovolný požárník Dobrovolný
do toho zase spad.
Mám ho rád.
Proto mu u stolu s bílou vázou
kterou pro jistotu držím v rukou
dělám vrbu.
„…no řekni
co já mám ze života
každá ženská mi utekla
a jako památku
nechala mi jedno dítě na krku.“
„Podívej se na to střízlivě.“
sotva to řeknu vím,
že to nepůjde.
„Máš prostě jen smůlu
vždy narazil si na kukačku,
snesla vejce do hnízda a uletěla.
Někteří muži poznají / …tak nějak blíže… /
v životě jen tří ženy.
Matku,manželku a smrt.
…ti vlastně mohou jen závidět.“
„To mají co
ani ty děti
jsem pořádně neudělal,
kluci jsou dva roky od sebe
přesto jim nikdo neřekne jinak
než jednovaječní bratři
…a holka …je na holky.“
Vynechám slova o střízlivosti
a snažím se v požárníkovi
uhasit splín.
„…každému člověku
na této podělaný planetě
něco schází nebo přebývá
tak třeba já …mám alergii
…na Lištičky /…však vy víte …/
a představ si,
že by si tvá dcera
přitáhla domu nějakého cizího chlapa,
nedej bože vola.“…
Lištičky ňadra
v černém tričku
s malou bílou lebkou na límečku
vplula nad stůl
jako pirátská jola do přístavu
plná všeho
po čem muži…/…no dobře/
i ženy touží.
„Co si tu pánové povídáte veselého.“
Dobrovolný požárník Dobrovolný
otočí do sebe panáka
pak oči k nebi a padá.
Ještě než se jeho hlava
v hasičské přilbě po dědovi
podruhé odrazila
usíná …
„…koukám,
že do toho zase spad.
Jo to jsem ti chtěla říci
přijede mi kamarádka Týna
rodačka z Horšovského Týna.“
…ale o tom až příště …