(Jasmin de Paris, 28.07.2007, basne)
Když jsem plula na nebi v kalužích pobledlého žalu a hvězdy se mi zaryly hluboko do dlaní
stále tam hoří ta unikátní vzpomínka
Goghovy zrzavé slunečnice
co na plátně koketovala s měsícem když opustil
slibnou kariéru vrátného z lihovaru
a dal se na ženský a na chlast
a potkala jsem tě už v kolikátým baru
bylo docela pozdě mraky mi usínaly v očích
alkohol balil na lacinný verše
zoufalky a záškolačky
Nikdy jsi neměl rád holky co se opily až do němoty
své duše
pod obraz výkřiků dusného smutku
a nevěděly o sobě
jak mávaly doztracena
na vlaky co převáží déšť
a jejich jména
Musí to být sakra těžký dělat básníkům
STRÁŽNÝHO ANDĚLA