(Ishtar, 30.07.2007, basne)
Jsi bledá
Když paprsky slunce
padají na mléčné sklo
a lomí se v tisíce
matných odlesků Tvé duše
Jsi bledá
když sleduješ vadnoucí růži
a její hedvábné okvětní lístky
pomalu ale jistě se mění
v zchřadlá
Jsi bledá
když bodám Ti tisísi noži
důkladně ale nevědomky
do srdce a ničím ho tak
v zkrvavený šrám
Jsi beldá
když píšeš dopisy na rozloučenou
poprví a potisící
a stále nenacházíš vhodná slova omluvy
Jsi bledá
když se na tebe usmívám
a tím ničím i ty poslední
zásoby síly do dalšího dne
Jsi bledá
když poslední naděje umírá
a oknem na Tebe padá matná
měsíční záře hluboké noci
Jsi bledá
když v ruce svíráš nůž z Tvé bolesti
a chystáš se ukončit své křehké bytí
roztříštěné na milion paprsků
zapadajícího slunce
Už navždy jsi bledá, Lásko