(Kozoroh 1, 01.08.2007, basne)
Svěřil jsem kapkám deště
svá něžná tajemství,
nač tedy čekáš ještě...
Už Ti víc nepoví!
Tak rychle ke mně spěchej,
pokud chceš,děvče, znát,
náruče důlek měkkej
i to, jak mám Tě rád!
Chci zlíbat Tvoje vlásky,
čelo i sladké rty,
a vyprávět Ti z lásky
ty sladké nesmysly
o Tvojí něžné kráse,
plaméncích očí Tvých,
o tom, jak rád bych zase
touhou shořel jak vích.
Tak pospěš, Lásko, ke mně,
čekám Tě tu tak sám,
ať zachvěje se země,
až řeknu: "Rád Tě mám!"
Kéž srdce naše spojí
ta síla nesmírná
lásky Tvé i té mojí,
životu smysl dá!