(s.e.n, 05.08.2007, basne)
V celém domě všechno spí, není slyšet žádný zvuk
do snu už se propadám, když ze skříně Prásk! a Buch!
Tak jsem se šíleně lekla
rázem bylo po spaní,
krev mi tuhla pomyšlením
kdo může být ve skříni.
Ten zvuk bodl jako kopí, přímý zásah do srdce
potím se a tvář mi bledne,snad mě ranní mrtvice.
Hledím na skříň vystrašeně
uši jak dva radary,
avšak ticho nic se nehne
nejde mi to do hlavy.
Už to asi nevyřeším budu opět spát
jenomže mě cosi nutí do skříně se podívat.
Pro klid duše skočím z lože
kotník se mně zvrtne,
už skříň ani neotvírám
zpátky kulhám smutně.
Přes slzy ke skříni mrknu,na škvíru je otevřená
vtom nějaký černý stín, musel to být skříně Duch
mihl se mi před očima.